Spolu s krátkými texty vyvolává příjemnou melancholii.
Autorská dvojice Hruška Wernisch měla prý koncept knihy připravený už dlouho. Sběratel pohlednic a díla Josefa Váchala, fotograf Petr Hruška, a básník Ivan Wernisch postiženi podobnou sympatií k momentkám starých zašlých časů, složili leporelo s -náladou němého filmu. Je v něm něco ze smíchu a nostalgie grotesky – dokumenty z rodinných a společenských událostí, přísně stylizované kabinetky, krystalické prvo-erotické pózy... Na asi 150 snímcích byl stvořen svět bez tragédií a bolesti, blahosklonný, noblesní. Svět pomalosti, ze které se točí hlava jako z kontušovky. Zvláštní sváteční pocit. Velmi se povedlo zabrnkání na utopickou strunu „starých dobrých časů“, do kterých by se většina z -nás pravidelně tu a tam alespoň na chvíli ráda schovala.
Rovným dílem se autoři podělili o komentáře. Ty dávají fotografiím další rozměr. Fantazie vyprovokovaná snímkem naskočí na jeho náladu a představí vlastní verzi skutečnosti. Není na těch textech nic vlezle cimrmanovského nebo za každou cenu poetického. Nahrazují jednou blesk, jindy prodlužují expozici. Nejčastěji ale plní funkci vývojky, do které se ponoří už jednou vyvolané obrázky.
Nakoukněme klíčovou dírkou do světa, který byl. Hned zkraje drží silák pažemi pódium, na kterém stojí dechová kapela. Text připomíná, že tento sportovec skončil strašnou smrtí rozdrcením, neboť muzika právě bohatě pojedla a byla nad jeho síly.
Oči se téměř nedají odtrhnout od portrétní fotografie holčičky s pohledem mladé vražedkyně a její panenky podobného kukuče. No a co teprve obnažená nymfa v houpací síti. Jak nevinně vyhlížejí dnes hambaté fotky ze kdysi! Skoro jako by se člověk, kterému už v těchto časech není bohužel neznámá žádná poloha či otvor, probíral sbírkou svatých obrázků.
Nechybí ani muž na kostitřasu či několik snímků z hostinců. Pánové mají kníry a cylindry, na sobě obleky či uniformy. Jsou tu i odvážní aviatici, chrabří hasiči a rybáři. Vítězství těla, vítězství ducha. Elegance honorace, žebroty i kurtizán. Nostalgická idylka, kterou je prostě třeba si poskládat uměle, když už jí skutečný život nenabízí.
Petr Hruška, Ivan Wernisch: Byl jednou jeden svět
Torst, 2009, 158 stran
