Spojení s důchodovou reformou totiž nemá žádný smysl. Státní dluhopisy pro občany měly především pomoci státu získat alternativní způsob financování státního dluhu, podobně jako se používají eurobondové emise na snížení tlaku zájemců o korunové státní dluhopisy na vyšší výnos. A snahou ministerstva financí bylo také zvýšit zájem občanů o to, jak se vyvíjí státní dluh (nemluvě o tom, že projekt státních dluhopisů mohl krásně posloužit pro navýšení finanční gramotnosti běžných lidí).
Jenže projekt státních dluhopisů pro občany již od počátku provázela spousta nepříjemností. Nejprve byla velmi podivně vybrána firma, která měla připravit IT řešení pro distribuci dluhopisů, poté se vedly dlouhé diskuse o tom, jak státní dluhopisy vůbec občanům nabídnout tak, aby na jednu stranu byly splněny legislativní požadavky pro distribuci finančních produktů, a na stranu druhou byla distribuce co nejlevnější a nejmasovější. A vrcholem podivností celého projektu byl veřejný spor ministerstva financí s pražskou burzou, ve kterém padala velmi tvrdá obvinění.
První měsíce celého projektu skutečně připomínaly pověstný Kocourkov. Pak nastalo ticho po pěšině – a nyní přišel polibek smrti. Vzhledem k tomu, jak se (ne) vyvíjí diskuse o důchodové reformě, je jasné, že i státní dluhopisy pro občany byly odloženy na velmi dlouho. Mimochodem, je zajímavé, že největší problémy státních dluhopisů pro občany vyvolala otázka jejich distribuce – a stejný problém výrazně zdržuje návrh důchodové reformy. Je totiž jasné, že poslední oficiální návrh, tedy že by si občané vybírali penzijní fondy přes Českou správu sociálního zabezpečení, je naprosto nerealistický, tedy pokud nechceme start penzijní reformy odložit zhruba o pět let, které by Česká správa sociálního zabezpečení potřebovala na přípravu takového projektu (nemluvě o miliardových investicích do informačních technologií a o významném navýšení stavu zaměstnanců). Máme ale po státních dluhopisech pro občany plakat? Ani náhodou. Pokud totiž chce mít někdo státní dluhopisy ve svém portfoliu, stačí, když si koupí téměř jakýkoliv dluhopisový fond. Pochybuji také, že by majitelé státních dluhopisů důrazněji tlačili na politiky, aby řešili zadlužení státu. A pokud by státní dluhopisy vytáhly významnější objem depozit z bank, znamenalo by to jediné – navýšení bankovních poplatků, protože zadání vydělávat je od matek bank na českém trhu jasné. A výmluvy na nějaké státní dluhopisy žádnému manažerovi neprojdou. Je jen škoda, že se projektu státních dluhopisů pro občany věnovalo tolik energie. Kdyby šla do finančního vzdělávání nebo aspoň do dlouhodobé tvorby strategie státu v oblasti finančních služeb, byla by stokrát užitečnější…
***
ÚTERÝ TOMÁŠE PROUZY Máme po státních dluhopisech pro občany plakat? Ani náhodou. Je jen škoda, že se projektu věnovalo tolik energie.
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
