P o dvaceti letech české cesty k demokracii, svobodě a prosperitě se dnešní podoba společnosti nejeví příliš uspokojivě. Sledujeme nekonečný seriál různých afér, skandálů a příběhů plných drancování veřejných zdrojů. To vše v takovém tempu, že už je nestačíme ani vstřebat. Nejvyšší ústavní činitelé si přes média vyčítají, kdo že to má na svojí straně více různých šíbrů, šikulů a manipulátorů.
V zákulisí tohoto nevkusného periferního kabaretu se odehrávají jiné hry – česká mutace lobbismu. Lobby sama o sobě není nic nemravného. Vždy a všude budou existovat jedinci a skupiny, které budou chtít prosazovat své určité zájmy. Jde ale o to, jakou míru tohoto ovlivňování společnost toleruje. My jsme v této disciplíně spíše v kategorii východoevropského chaosu. A ten mnohým vyhovuje.
Za skutečné vítěze tzv. sametové revoluce považuji především chlapce z předlistopadových podniků zahraničního obchodu. Ti měli obrovský náskok. Měli rozjezdový kapitál, vztahové sítě, jazykovou průpravu a kariérní bezpáteřnost. Členství v rodné straně a pravidelná hlášení Státní bezpečnosti byly přirozenou a nutnou součástí výbavy. To jim ovšem vůbec nebránilo v tom, že se z nich ihned po změně režimu staly pilíře revitalizovaného kapitalismu. Podívejte se na klíčové hráče českého byznysu – najdete tam mnohé. Podívejte se na úspěšné frontmany lobby po česku – najdete jich tam ještě více. Není pak divu, že se česká politika posledního dvacetiletí vyznačuje nebývalou mírou účelovosti. Tito frajeři si ochočili a posléze osedlali celou generaci polistopadových politiků. A to včetně těch nejvyšších z nejvyšších.
Propracovaný systém Z řady drobných příběhů, nejprve mimoběžných, se postupně vyklubal celý systém. Ten měl nejprve podobu cíleného klientelismu. Ale jak už to tak bývá, s jídlem roste chuť. Sestavu matadorů začala doplňovat a mnohdy i nahrazovat nová vlna ovlivňovačů. Už nejde o soubor nahodilostí a jednotlivostí, ale o propracovaný systém. Do osidel se dostávají celé partaje. Jeden má jednu politickou stranu, druhý má tu druhou. Dohromady mají moc, vlastně moc moci. Utvořily se komplexní zájmové vlivové sítě. Majitelé sítí si mezi sebou dokážou vyhovět a rozdělit si role. Všichni společně se pak sejdou na golfu. Život v síti nemá hranice. Potřebuješ zákon – máš ho mít. Potřebuješ svého úředníka – máš ho mít. Potřebuješ svého člena vlády – máš ho mít, potřebuješ svého soudce – máš ho mít atd. Dostáváme se do podoby, která ohrožuje nejen funkčnost institucí, ale už i samotné základy demokratického systému.
Jak z toho ven? Jediná cesta je zcela zásadní změna. Po další české dvacetileté periodě musí dojít ke střídání garnitury. Vrcholovou politiku musí dělat zralé osobnosti, nezávislé na stávajících sítích. Současnou samozvanou oslavu průměru, kolektivního alibismu a účelovosti musí vystřídat systém postavený na pevném hodnotovém základě. Musí být opřen o důsledné prosazování práva a pořádku, aby nedocházelo k recidivě současného stavu. Zároveň je třeba minimalizovat roli státu a tím omezit hřiště pro různé korupčníky a ovlivňovače.
O autorovi| Petr Havlík, spoluzakladatel ODS
