V malé vesničce ve švýcarských Alpách s deseti tisíci obyvateli, kde druhou největší událostí sezony je lokální hokejový turnaj, je leden chaotický. V tu dobu se totiž v Davosu koná Světové ekonomické fórum. Jen co se na okolní střechy vyhoupnou snipeři, vtrhne do švýcarské zimní idylky světová elita. Najednou se zasněženými uličkami prochází prezidenti, v místním pekařství můžete potkat šéfa Googlu nebo Coca-Coly a bankéři z Wall Street opustí své lofty na Manhattanu, aby se ubytovali ve švýcarské chalupě. Davoskou elitu popsal častý návštěvník fóra a hudebník z U2 Bono jako „papaláše na sněhu“.
K tomuto elitnímu svátku globalizace obrací po pět dní svůj zrak všechna světová média a skrze ně každý, koho to zajímá.
Možná s nadějí, že během proslovu či diskuse padne zásadní slovo nebo řešení. Elitní politici, akademici a byznysmeni se v Davosu snaží v zájmu globalizačního konsenzu mluvit „společným jazykem“, přesto je zřejmé, že většina obchodníků bude v Davosu obchodovat, lobbisté budou lobbovat, politici budou vidět a ti, co jsou na nižší příčce společenského žebříčku, zkusí o kousek povylézt. Fórum, které prohlašuje, že chce zlepšit svět, letos v mnohém naznačilo, že o budoucnosti světa lze skutečně diskutovat i smysluplně.
