Jeho otec pracoval ve stavebnictví, takže na stavbách se Jan Domiter pohyboval od dětství. Studium stavařiny na Vysokém učení technickém v Brně tak byl logický krok. Po dokončení všech pěti ročníků stavební fakulty nastoupil mladý inženýr do společnosti SUDOP Praha, kde se věnoval projekci silničních staveb.
V roce 1995 obdržel Stipendium J. W. Fulbrighta pro studium na Georgia Tech v Atlantě ve Spojených státech, kam odcestoval mimo jiné s touhou vidět zblízka olympiádu, jež se v Atlantě konala v následujícím roce. „Chtěl jsem se do olympijského dění nějak zapojit, takže když na školu přišli vybírat dobrovolníky pro různé pozice v pomocných týmech, přihlásil jsem se. Přidělili mě k české olympijské výpravě, které jsem dělal řidiče. Také jsem se tehdy vyfotil s oštěpařem Honzou Železným po jeho vítězném závodě, a když potom o deset let později přišel na jednu naši prezentaci, nechal jsem si od něj zpětně tu fotku podepsat.“ Také v USA po ukončení studia projektoval silniční komunikace a dopravní stavby pro společnost Arcadis G&M. „Průběžně jsem kontroloval stav projektu s projektovým manažerem, včetně kontroly rozpočtu a harmonogramu postupu prací. Všechny projekty byly dokončeny v daném termínu a nepřesáhly rozpočet,“ uvádí manažer.
Po návratu do České republiky začal Domiter pracovat na přípravě dokumentace stavěné dálnice D47. Na otázku, co říká na často citovaný fakt, že kilometr dálnice se v Česku staví téměř nejdráž v celé Evropě, odpovídá, že byl vždy na straně projektanta, nikoli zhotovitelů. „Takže ceny - nebudu se vyjadřovat, co za nimi je a jaký lobbing tam probíhá.“
Poté nastoupil do společnosti Loxia, kde začal pracovat na projektech nových obchodních center pro tehdejší řetězec Carrefour v Ústí nad Labem a v Hradci Králové. Byla to zcela jiná práce než projekce, kterou do té doby vykonával, což se mu hodilo i při práci na Central Parku.
„V roce 2004 jsem vystudoval U. S. Business School v Praze a rozhodl se zkusit stavební byznys na straně investora. Zareagoval jsem tedy na inzerát hledající lidi do právě zakládaného Realitního fondu, a stal se tak jedním z jeho prvních pracovníků. Z pozice investora jsem pak řídil projekt Gallery Myšák ve Vodičkově ulici v Praze, a následně rezidenční projekt Campus Park v pražských Stodůlkách.“
Realitní fond CEE Property Portfolio BV je také investorem Central Parku, a když se jeho stavba zastavila, změnil fond svou investici do CP Praha v majoritní vlastnický podíl. Domiter s kolegou se tak začátkem letošního roku stali jednateli společnosti, která Central Park stavěla. Nastoupili v okamžiku, kdy se zastavená stavba začala znovu rozjíždět. „Obnovilo se financování, na stavbu se vrátil generální dodavatel a celý proces se znovu nastartoval s tím, že mám tři čtvrtě roku na to, projekt dokončit. Problémů byla spousta, ale člověk se snažil tu loď kormidlovat tak, aby doplula zdárně do cíle. Ne všechno se samozřejmě podařilo vyřešit tak, jak bych si přál. Plánovali jsme třeba, že revize prohlášení vlastníka potrvá dva až tři měsíce, nakonec nám to trvalo přes šest měsíců, což bohužel negativně ovlivnilo celý proces předávání bytů a uzavírání kupních smluv. Bylo to období náročné časově, psychicky i fyzicky. Když si říkáte, že jste konečně jeden problém vyřešil, objeví se další.“ Na otázku, co bylo nejhorší, Domiter odpovídá, že fakt, že nebyl u projektu od začátku. „Neměl jsem už možnost nastavit si procesy s dodavateli ani interní procesy, nebyl čas vybrat si k sobě některé lidi, naskakovali jsme do rozjetého vlaku, který se hodně rychle řítil.“
Práci s převzatým týmem však nekritizuje. „Čas hledat a zaučovat nové lidi nebyl, bylo podstatně lepší dělat s těmi, kteří tu už pracovali. Navíc personálních změn bylo ve firmě dost ještě před naším příchodem a ne všechny informace se předávaly z člověka na člověka tak, jak měly, takže nebylo namístě vnášet do toho další chaos. Naším úkolem bylo zkolaudovat projekt do konce září, a to se nakonec povedlo - kolaudace nabyla 1. října právní moci.“
Prioritou a klíčovou činností po dokončení výstavby bude podle Domitera intenzivní prodej dosud neprodaných bytů a jejich marketingová podpora. „V současné chvíli, do dvou až třech měsíců, musíme převzít od zhotovitele všechny byty bez vad a nedodělků, takže nyní je procházíme byt po bytě a zjišťují se případné drobné vady. Nezdá se to, ale je to zdlouhavý proces: když dokončujete tři sta padesát bytů, tak jenom je při přejímce projít a prohlédnout nějakou dobu trvá. Poté budeme mít hotový produkt, který budeme klientům nabízet a prodávat bez nutnosti čekání na dokončení výstavby. V době, kdy se řada jiných projektů zastavila nebo odložila, to bude naše konkurenční výhoda.“
Developerského projektu se samozřejmě dotýká také situace na finančním trhu. „Zrovna dnes jsme si říkali s lidmi z prodeje, že bychom potřebovali větší podporu ze strany hypotečních bank, protože zde byli už tři lidé, kteří se o byty zajímali, ale museli to vzdát, protože nedostali hypotéku. Pro nás to pak znamená ztracený byznys. V tuto chvíli máme prodanou asi třetinu bytů, na některé máme již uzavřené kupní smlouvy, na některé smlouvy o smlouvě budoucí. Věřím, že jakmile se uvolní situace na trhu s hypotékami, bude to i pro nás znamenat zvýšený zájem klientů o koupi bytu v Central Parku.“
