Je nejvyšší čas, aby Fischerova vláda skončila. Takhle okaté zajišťování pracovního místa jako v případě exministra Kocába jsme nezažili v žádné ústavní instituci, co jich tu máme.
Prohra v senátních volbách je v demokracii dostatečným důvodem k tomu, aby se snaživec přestal cpát do politických funkcí a hledal, jak by se uplatnil bez úředních pravomocí. Kocáb se ovšem nechtěl funkce pustit, ani když ztratil podporu Strany zelených, která ho do vlády nominovala. Když to přestalo být udržitelné, převzal jeho úřad premiér a vzápětí mu z titulu této funkce zajistil místo.
Odůvodnění nemohlo být směšnější: Kocáb je prý nenahraditelný kvůli nutnosti zajištění kontinuity - čeho? Dodávání squaterů k vypuzení nájemníků? Bude prý Fischerovi užitečný „v tom smyslu komunikačním vůči handicapovaným, vůči menšinám a podobně“. Tuhle terapeutickou funkci mohla klidně zastat Lejla Abbasová. Zúžení lidských práv na otázky menšin je ukázkou, jak funkce zmocněnce pro lidská práva degenerovala.
Čtěte „Kocáb je vládní...“ na stranách 1 a 4
