Sníh vnáší do krajiny ticho, je těžké si představit jemnější zvuk, než je dopad sněhové vločky. Nad zemí pokrytou sněhem člověk slyší často jen zvuk vlastních kroků, možná i proto patří k „zimním písním“ jakési usebrání, zvnitřnění.
Yoko Ono skutečně není ta největší písničkářka všech dob, nahrávka její písně Listen, the Snow Is Falling v provedení skupiny Galaxie 500 mě ale vždycky spolehlivě zasáhne.
Zasněná vazbící kytara podtrhuje dětsky nejistý vokál baskytaristky Naomi Yangové, píseň pomalu roste, ne k dramatu, spíš k čím dál intenzivnějšímu snění. Znějí okouzlená i melancholická slova o sněhu, který padá všude, na Empire State Building, Trafalgar Square, „mezi naše postele“. V posmutnělém bílém tichu se zastaví čas.
Listen, the Snow Is Falling Galaxie 500 album This Is Our Music (1990)
