Školství z říše fantazie vypadá moc hezky
Ve světě ministra školství Dobeše je vše krásné, nastupující pedagogové dostávají 180 tisíc náborový příspěvek, aby jejich nástupní platy neklesly pod dvacet tisíc, přičemž je jim tento standard garantován bez ohledu na finanční mizerii, ve které se nachází státní kasa. Na každé škole je žákům k dispozici psycholog a nad tím vším bdí ministr, který je připraven, kdyby se na šmolkově modré obloze objevil mráček, zahrozit koaličním vetem.
My, kteří nebrázdíme ministerské chodby, známe jiné školství, přefeminizované, s velice nevyhovující věkovou strukturou pedagogů a poněkud neradostnými vyhlídkami. A pokud se setkáváme s mladými pedagogy, jejich znalosti především psychologie a pedagogiky jsou často ostudně mizerné. Nechci se dotknout mladých poctivých a erudovaných učitelů, ale kdo ve svém okolí nezná žádného „učitele“, jehož nevzali na nějakou vysokou školu, a proto šel „na peďák“? A fluktuace? O té nechť si pan ministr nechá vyprávět.
Resort má už dlouho děsnou smůlu na ministry, ani bezprostřední předchůdci pana Dobeše se nijak nevyznamenali. Jestli pan ministr neví, kde ušetřit, lze mu troufale radit, že lze uspořit tam, kde třeba vypracovávají genderově vyvážené jazykové příručky jsoucí na štíru s mateřským jazykem. Neradostná situace našeho školství není jednoduše řešitelná pouze tím, že bez ohledu na okolnosti učitelům „přisypeme“. Možná Věci veřejné škrty skutečně vetovat budou a dosáhnou svého. Tím by byli v učitelstvu nesmírně populární, nicméně by se situace žáků ani rodičů nijak radikálně nezlepšila. Když přidáme doktorům, taky nám chřipku nevyléčí přes noc.
Čtěte „Platy učitelů...“ na stranách 1 a 3
