Obec Pyšely je poslední dobou středem zájmu – kvůli svému dětskému domovu a necitlivému rozhodnutí hejtmana Davida Ratha přestěhovat děti odsud do odlehlé lokality bývalé léčebny v Choceradech.
Tento plánovaný krok vzbudil nebývalou vlnu odporu. Až na několik momentálně mocných nohsledů, podržtašků a jiných osob závislých na přízni pana hejtmana v podstatě nikdo z pracovníků domova, z řad odborníků na dětskou duši, ale ani obyvatel obce rozhodnutí o stěhování nevítá. Naopak, v obci dokonce na záchranu domova založili občanské sdružení. O takovém sepětí s místními si ostatní dětské domovy mohou nechat jen zdát.
Vím, že pan hejtman je bojovník a obtížně se nechává odklánět od svých rozhodnutí, byť nad nimi mnozí nechápavě kroutí hlavou. Proto jsem byl mile překvapen jeho vyhlášením, že se v rozhodování o existenci pyšelského dětského domova nechá ovlivnit názorem tamních dětí, kterým ukáže budovu v Choceradech. Nicméně další překvapení nastalo, když jsem se mimo jiné i z textu v jednom z bulvárních deníků dozvěděl o způsobu, jak si tento „malý výzkum veřejného mínění“ představuje.
Rathův dotazník Cíl je jasný: potřeba zjistit míru vůle dětí k přestěhování dětského domova z Pyšel do Chocerad. Hypotéza, že ne všichni souhlasí, je zřejmá a hypotézu bylo nutno potvrdit či vyvrátit. Proto navštívil domov hejtmanův podřízený, který v rozhovoru s dětmi zjistil, že všechny děti, kterým je přibližně více než deset let, se stěhováním nesouhlasí. Konečně, jsou léta zvyklé na prostředí domova, na tety vychovatelky, o které by přestěhováním přišly, na spolužáky ve škole, na kamarády v obci, ti starší také na pohodlné dojíždění do středních škol v okolí.
Výsledkem návštěvy hejtmanova člověka bylo upřesnění těch, kteří budou do dotazování zahrnuti a jejichž názor bude určující: děti ve věku devět až deset let (v domově jich je devět). Těm se, jak pan hejtman sdělil, dostane prohlídky v choceradské léčebně (domnívám se, že jim ukážou bazén, houpačky, prolézačky, lákavě zařízený dětský pokoj, že dostanou dobrou svačinu a sladkosti, možná uvidí i nějakou tu veverku z okolních hvozdů) a přitom budou sledovány bedlivým okem psychologa, který vypracuje odborný posudek, jak se tam dětem líbilo. Posudek má být zásadním vodítkem pro hejtmanovo rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zbývající většiny pětatřiceti dětí se asi nikdo ptát nebude, a tudíž se k věci nebudou moci vyjádřit, budou devítiletí vyslanci do Chocerad v očích ostatních asi málo populární a vzájemným vztahům v domově to asi nepřidá. Odborníkovi psychologovi pak přeji šťastnou cestu před etickou komisi své asociace a zpovídání se ze zneužití profese v politických hrátkách.
Celá akce je zvláště v těchto dnech skutečně hodna zamyšlení: opravdu už bolševické utváření veřejného mínění jeho manipulativním pokřivováním již dvacet let neexistuje? A nerodí se mezi námi noví sociální inženýři?
O autorovi| JIŘÍ PILAŘ, speciální pedagog
