* LN Proč byl k překladu vybrán právě Ostych a důstojnost, kterým se zde Dag Solstad samostatně představuje poprvé?
Je to Dag Solstad v kostce. Setkáváme se s jeho oblíbeným hrdinou, se středoškolským učitelem literatury. Objevují se zde ve zdařilé symbióze jeho charakteristická témata: reflexe generace osmašedesátníků, autentické žití, kritika sociálního státu, krize intelektuála. Kromě toho se tu vynořuje motiv reflexe literatury jako takové. Nechybí věčná sebeironie.
* LN Ostych a důstojnost je po Christensenově Modelu dalším románem, kde hraje důležitou roli Ibsenova Divoká kachna...
Předně bych upozornil na to, že Model vyšel více než deset let po Solstadově Ostychu a důstojnosti, jen v českém překladu se objevil o pár let dříve. Jinak je fakt, že Norové obecně považují Divokou kachnu za stěžejní Ibsenovo drama, stále živé a sugestivní. Velmi podrobně zde rozpracovává například témata životní lži, sebeklamu a egoismu dospělých ve vztahu k dětem, k nimž se autoři vracejí a uvádějí je do nových souvislostí.
* LN Jak jde dohromady autorův obdiv k modernismu a jeho socrealistické romány ze 70. let?
V Norsku 70. let byl socrealismus tvůrčí nutností. Kdo netvořil v jeho duchu, toho mezi sebe ostatní spisovatelé nepřijali, naopak ho v kritikách systematicky ničili. Z našeho pohledu to vypadá absurdně, ale taková byla v demokratickém a bohatém Norsku totalitní a chudá tvůrčí realita. Můžeme se tomu smát, můžeme těmito spisovateli pohrdat, můžeme se ale také snažit pochopit souvislosti. Tím neříkám, že byl Dag Solstad nějakou obětí systému, naopak. Ale měl díky svým modernistickým vzorům ohromnou výhodu, protože si udržel poměrně vysokou laťku, podtrhuji poměrně.
