Útěk Němců od jádra nutně znamená, že budou produkovat víc emisí skleníkových plynů
Za všechno se platí, to je banální pravda. Konkrétní příklady ale mohou být docela dramatické. Jak známo, v reakci na nedávnou nehodu japonské jaderné elektrárny Fukušima se německá vláda odklonila od jádra. Bezprostředním výsledkem rozhodnutí vypnout sedm starších rektorů je o deset a víc procent dražší proud. Co je ale ještě zajímavější. podle čerstvých analýz Němcům prudce vyskočí emise skleníkových plynů, ačkoliv právě snaze o jejich snižování se tamní politické a společenské elity doslova upsaly. Německo se úplně nabízí jako materiál pro nějakou příkladovou studii na téma vnitřní rozporuplnosti „zelené politiky“.
Nic než oportunismus Vědecká komise spolkové vlády včera přišla s tvrzením, že Německo do roku 2020 bez potíží zvládne odpojit ze sítě všechny jaderné elektrárny a přitom se obejde i bez větší spotřeby uhlí a plynu. V poradním grémiu vlády převažují radikálně naladění ekologové, a možná proto byli jen o málo radikálnější než Greenpeace. Jejich odhad zní na rok 2015, i podle Greenpeace mohou Němci atom a fosilní paliva nahradit z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, biomasa), které ale zřejmě budou nesmírně drahé.
Zatím se vnější podmínky pionýrům obnovitelných zdrojů musejí zdát ideální: německé hospodářství krásně roste a dvě třetiny občanů v průzkumu agentury YouGov jsou pro odchod z jádra, i pokud to bude znamenat dražší elektřinu. Zdálo by se tedy, že všechny předpoklady pro Velkou energetickou změnu jsou pohromadě. Jenže: sedm odpojených reaktorů vyrábělo sedm tisíc megawattů a ten výpadek je třeba nějak kompenzovat. Výsledek? Mezera byla ze 75 procent vyplněna spalováním uhlí, což znamená, že Němci ročně do atmosféry vychrlí o 45 milionů tun emisí skleníkových plynů víc, než původně plánovali. Bez pomoci atomu povyskočí německé emise skleníkových plynů zhruba o deset procent (tento odhad citovala v pondělí agentura Reuters). Optikou bojovníků proti globálnímu oteplování je desetiprocentní nárůst emisí dramatické číslo. Německo své emise oproti roku 1990 srazilo zhruba o dvacet procent, za polovinu tohoto výkonu ale může kolaps východoněmeckého špinavého průmyslu před dvaceti lety. To znamená, že zbytek – úspory a masivní investice do zelenějších technologií – bude jedním náhlým rozhodnutím vypnout sedm reaktorů v podstatě vymazán.
Není přitom pochyb o tom, že od spolkové kancléřky Angely Merkelové, která se až do Fukušimy vyslovovala pro jádro, nebylo rozhodnutí odpojit starší reaktory postaveno na žádné věcně úvaze. Byla to politická úvaha, kalkul a pokus naskočit na tušenou psychózu, kterou v Německu každá jaderná havárie i na nejvzdálenějším místě světa vyvolá. Je skoro trapné opakovat takovou samozřejmost, že zemětřesení nebo tsunami japonských rozměrů ve střední Evropě nehrozí a že pokud rizika provozu jaderných elektráren v Německu Merkelové ještě před půl rokem přišla přijatelná, nemá teď po Fukušimě jediný věcný důvod rizika přehodnocovat.
Od ženy přišlé do politiky z vědeckého světa je to oportunismus, a málo na tom mění skutečnost, že se k němu nechala dotlačit svým ministrem životního prostředí Norbertem Röttgenem, což je sám příkladný oportunista. Röttgen je původem právník a ekonom a než se ocitl v čele ministerstva pro životní prostředí, se o zelenou problematiku nezajímal. Pak ale přijal agendu svého nového úřadu asi tak, jako se u nás Michael Kocáb ve funkci vládního zmocněnce pro lidská práva ujal ženských kvót.
Příliš rychlá volba Pro ty, kdo se představě, že od emisí skleníkových plynů vede přímá cesta k přehřátí planety a tedy konci života na Zemi, neupsali, je to „jen“ zajímavá podívaná. Pro ty, kdo se upsali, jaderné energie se ale dál podvědomě bojí, je dilema: emise nebo jaderný program už delší dobu Sofiina volba. Rychlost, s níž se teď u našich sousedů v podstatě bez jakékoliv společenské rozpravy rozhodli dát jednomu zelenému „dítěti“ přednost před tím druhým, ukazuje, do jaké míry je tato světonázorová škola vznětlivá a jak povážlivě se nechá ovlivnit zpravodajskou pěnou dní.
My můžeme jen doufat, že jaderné panikářství nebude hranice překračovat stejně snadno jako blackouty, které nám podle správců české rozvodné sítě budou hrozit tím častěji, čím víc si ve spolkové republice nainstalují obnovitelných zdrojů.
***
Bez pomoci atomu povyskočí německé emise o deset procent. Jedním náhlým rozhodnutím tak bude vymazáno dvacet let úsilí o přechod k čistším technologiím.
O autorovi| DANIEL KAISER komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
