Její knihy propaguje na svých koncertech kapela Radiohead nebo zpěvačka Laurie Andersonová. Na mexického režiséra Alfonse Cuaróna zapůsobila její poslední teorie tak silně, že o ní natočil krátký film, který financoval ze svého (je k vidění na Youtube). Naomi Kleinová je dnes zkrátka ve Spojených státech v kurzu. Na její veřejné přednášky v aulách vysokých škol, ale i v malých klubech chodí zástupy lidí a na internetu se vedou vášnivé debaty o tom, jestli má, nebo nemá pravdu.
Média ji označují za jednoznačně nejvlivnější levicovou aktivistku dneška a přirovnávají ji k prominentům americké levice Howardu Zinnovi a Noamu Chomskému.
Kleinovou proslavila už její první kniha (v češtině vyšla pod názvem Bez loga), která si vzala na mušku „značkové zboží“. Kleinová se díky ní stala ikonou antiglobalizačního hnutí (v roce 2000 se zúčastnila protestů v Praze u příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu).
Opravdovou slávu jí však přinesla až kniha The Shock Doctrine (v češtině má vyjít pod názvem Šoková doktrína) z roku 2007. Lidé se k ní začali houfně obracet koncem loňského roku. Události spojené s ekonomickou krizí totiž jako by odkazovaly k teorii, kterou v ní Kleinová formulovala. Najednou byl o knihu a hlavně o její autorku všude zájem. Zvali ji do televizí a do rádií, zkrátka Amerika začala po dlouhé době ve větším koketovat s levicovými myšlenkami.
„Její myšlenky jsou zdrojem inspirace... pro všechny z nás, kteří žádají radikální změnu systému,“ citoval před časem deník The Washington Post jednu z účastnic přednášky Naomi Kleinové.
Jen pro nejbohatší z bohatých Základní tezí Šokové doktríny je tvrzení, že kapitalismus vlastně nemá s demokracií nic společného. Klasický kapitalismus, ten, o kterém přednášel liberál Milton Friedman, je podle Kleinové „nelidský“ a vyhovuje jen nejbohatším z bohatých. Přesně takový dojem má dnes řada Američanů - těch, kteří přišli o práci a střechu nad hlavou, protože nejsou schopni dál splácet hypotéky - když slyší o tom, jak si viníci krize vyplácejí tučné bonusy.
Aby se systém udržel u moci, pokračuje Kleinová, je potřeba přinejmenším intrik, v krajním případě pak teroru. Friedman hlásal, že trh bude fungovat nejlépe za předpokladu, že se zbaví zásahů ze strany státu. Jinými slovy se stavěl za to, aby se zrušila veškerá omezení typu zákona o minimální mzdě, sociálním pojištění atd. neboli všechny regule, které existují proto, aby bránily sociálně slabší před nesmlouvavou logikou trhu.
Kleinová k tomu dodává, že takový stav věcí lze nastolit jen v okamžicích, kdy se společnost octne v krizi - po teroristických útocích, přírodní katastrofě, finanční krizi atd. Vychází přitom z psychologie - člověk se v šoku chová jako malé dítě, které potřebuje vedení. Podobně jedná společnost, i ta je v krajních případech schopna přiznat svému lídrovi mimořádné pravomoci. Friedman jednou poznamenal, že společnost bývá většinu času paralyzována „tyranií statu quo“ a není ochotna přijmout skutečné reformy a že jedině krize přesvědčí lidi o tom, že jsou změny potřeba. To samo o sobě není nijak kontroverzní. Kleinová z toho ale vyvozuje, že tak Friedman naznačil, že jsou krize víc než žádoucí. Ještě hůř, když samy nepřijdou, musí být uměle vyvolány - převraty atd.
„Mnoho případů porušení lidských práv v nedávné době, na které se nahlíží jako na sadistické akty autoritářských režimů, byly ve skutečnosti spáchány buď se záměrným úmyslem terorizovat veřejnost nebo ji aktivně zapojit a připravit tak půdu pro zavedení radikálních ekonomických reforem,“ shrnula Kleinová ve své knize.
Osmatřicetiletá aktivistka je víc než schopná řečnice. A dokáže smysluplně argumentovat. Ekonomii sice nestudovala, ale i sami ekonomové uznávají, že má přehled. Vychází přitom ze zkušeností, které nasbírala jako novinářka, hlavně z dob, které strávila jako reportérka v Iráku (ostatně tam prý přišla na základní tezi Šokové doktríny). Její největší výhodou ale je, že se dokonale trefila do momentální nálady. Amerika je v krizi a hledá viníka. A Kleinová ho řadě lidí pomohla identifikovat.
Nicméně přestože je na vrcholu popularity, o politické kariéře prý neuvažuje. „Dobře si uvědomuje, kolik lidí jí dneska naslouchá, což je důvod, proč odmítá říct: tady vám nabízím alternativu, tady je něco, co by nás mělo sjednotit a za co bychom měli bojovat,“ řekl o Kleinové její manžel, kanadský filmař a levicový aktivista Avi Lewis. Zároveň tím přiznal, že Kleinová vlastně nenabízí konkrétní řešení. „Pro naši generaci je charakteristické, že podezíráme každého, kdo tvrdí, že zná odpovědi. I to je jeden z důvodů, proč se na politiku nejspíš nikdy nedá.“
***
Společnost se v krizi chová jako člověk v šoku a je schopna přiznat svému lídrovi mimořádné pravomoci
O autorovi| Pavel Černý, redaktor LN
