PAŘÍŽ Dlouholetý šéf a zakladatel Národní fronty (FN) Jean-Marie Le Pen patří už léta ke koloritu francouzské politické scény. Tento výrazný exponent extrémní pravice vždy uměl šokovat nejen svými výroky, kvůli kterým několikrát skončil před soudem, ale i politickými pády a návraty. V čele Národní fronty vydržel dlouhých 38 let, na víkendovém sjezdu na předsedu strany již nekandiduje.
Dvaaosmdesátiletý Le Pen dosáhl svého politického vrcholu v prezidentských volbách v roce 2002. Tehdy šokoval Francii postupem do rozhodujícího druhého kola, v němž ovšem podle očekávání prohrál.
Le Pen nejvíce upoutával pozornost právě svými výroky, které jej často stavěly na hranu zákona. Naposledy mu soud předloni definitivně potvrdil trest tří měsíců vězení podmínečně a pokutu 10 tisíc eur za slova z roku 2005 na téma nacistické okupace Francie – podle něj nebyla nijak zvlášť nelidská. Za výrok, že plynové komory byly detail dějin, byl zase v roce 1987 odsouzen k pokutě 1,2 milionu franků (tehdy šest milionů korun). Politické body získával také ostrými výroky na adresu přistěhovalců, které obviňuje z růstu násilí a nezaměstnanosti.
Narazil i na evropské, respektive bruselské politické scéně. V roce 1998 ho zbavili politických práv (později zmírněno na pouhý rok) za napadení socialistické kandidátky v parlamentních volbách Anette Peulvastové-Bergealové, za což na čas ztratil i mandát europoslance. V Evropském parlamentu byl také několikrát zbaven imunity, aby mohl být souzen za antisemitské výroky. Nakonec jej mandátu zbavili, od roku 2004 ale v této instituci opět zasedá a hodlá tam zůstat i nadále. Čilé styky udržoval Le Pen s podobně zaměřenými politickými stranami a hnutími v Evropě, včetně ČR, kde byl v roce 1999 a znovu o pět let později.
Le Pen se narodil 20. června 1928 v bretaňské vesničce La Trinitésur-Mer. Ve 40. a 50. letech studoval práva na Pařížské univerzitě. Měl pověst antikomunisty a pouličního rváče. V roce 1954 vstoupil do armády. Jako výsadkář bojoval v Indočíně, krátce pobyl i v Suezu a po návratu do Paříže se připojil k fašistickému Poujadovu hnutí, za které se v roce 1956 stal nejmladším poslancem Národního shromáždění. Pak se vrátil do armády, aby bojoval v Alžírsku proti osvobozeneckému hnutí.
