Podle soudce zpravodaje Vojena Güttlera přistoupily obecné soudy k případu příliš formalisticky. "Ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly právní předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd," uvedl Güttler.
Na základě zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací získali minorité část kláštera zpět brzy po pádu komunismu.
Zákonodárci však v restituční normě nespecifikovali klášter dostatečně podrobně. Minorité proto nezískali jednu část kláštera, která stojí na jiné parcele, ale nemá vlastní popisné ani evidenční číslo.
Soudy zpochybňovaly právní nástupnictví
Konvent podal žalobu na určení vlastnictví ke sporné části areálu. Soudy v Opavě a Ostravě však odmítly provést navrhované důkazy, šlo například o znalecký posudek z oboru stavebnictví. Odvolávaly se stále na to, že sporná část není výslovně uvedena v restitučním zákoně. Soudy také zpochybňovaly právní nástupnictví Konventu minoritů po původní Provincii řádu minoritů ČR.
Právě otázka, zda jde o jednu stavbu, je podle ÚS klíčová pro veškeré další posouzení případu. "Není proto pochopitelné, proč bylo jako nadbytečné odmítnuto provést důkazy navržené stěžovatelem, a to například stavebním spisem nebo vyžádáním znaleckého posudku," uvedl Güttler. Pokud v novém řízení soudy dospějí k závěru, že jde o jednu stavbu, musí také určit, že celý klášter na základě zákona dávno přešel na Provincii řádu minoritů ČR. Nyní by jej tak měl spravovat Konvent minoritů v Opavě.
Podle minoritů měli zákonodárci při navracení majetku na mysli klášter jako celek a došlo k nepřesnosti při popisu vydávané nemovitosti. "Je třeba si uvědomit, v jaké politické a společenské situaci byl restituční zákon (...) schvalován," stálo ve stížnosti. Celý areál má například jedno společné technické zázemí a rozvody energií.
