Žalobu na ministerstvo podala Jourová před více než rokem. Tehdy totiž ministerstvo udělalo tečku za mimosoudními tahanicemi o náhradu škody. Uznalo sice, že se Jourová stala obětí justičního omylu, platit za chyby státu se však úřadu nechtělo. „Uhradili mi pouze náklady na právního zástupce, a to ani ne v celém rozsahu,“ vzpomíná Jourová na dohadování s úředníky. Celkem jí ministerstvo poslalo na účet 138 tisíc korun. „Má klientka nedostala ani minimální náhradu za vazbu, důvod ministerstvo nesdělilo,“ říká její advokát Václav Vlk.
Pro Jourovou žádá u soudu o řád vyšší částku. Více než tři a půl milionu chce pro svou klientku jako odškodnění za nezákonnou vazbu a výpadek rodinných příjmů. V důsledku chybného obvinění totiž exnáměstkyně přišla o práci. Navíc chce pro bývalou vysokou úřednici pětimilionové odškodné za narušení rodinného života.
„Klientka nemohla spolupracovat na prestižních projektech, došlo k rozvrácení rodiny a poškození pověsti,“ vysvětluje Vlk výši požadované částky. Kromě peněz hodlá Jourová od státu vysoudit také omluvu.
Případ justičního omylu, jehož obětí se Jourová stala, bude rozplétat soud navzdory proklamacím ministerstva, že poškození lidé budou mít k odškodnění mnohem snazší cestu. „Pokud stát udělá chybu, má se omluvit a napravit ji,“ tvrdila loni na jaře tehdejší šéfka justice Daniela Kovářová, a na důkaz svých slov přiřkla Iljovi Staševskému – jiné oběti justiční chyby – bez soudu čtyřicetitisícové odškodné za nespravedlivé vězení. Proti vstřícnějšímu přístupu státu se tehdy nestavěl ani současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. „Za justiční omyly musí stát poskytovat výrazně vyšší odškodnění,“ tvrdil na jaře. A za svým tvrzením si stojí i teď. „V případě uvěznění nevinného člověka jde o zásadní pochybení státní moci, proto je cílem ministerstva vyjít poškozenému maximálně vstříc,“ vzkázala Pospíšilova mluvčí Tereza Palečková.
Jenže zatím zůstává jen u slov. V kauze Jourové už nyní vyslalo ministerstvo signál, že u soudu bude nekompromisní. Odškodnění za takzvanou nemajetkovou újmu u soudu neuzná. „Prý už je to promlčené,“ tlumočí postoj úředníků Jourová.
A úřad nehodlá před soudem kývnout ani na její nárok na satisfakci za ušlé zisky. Tvrdí totiž, že Jourová se mohla k projektům jednoduše vrátit po propuštění z cely. „Žádnou vstřícnost jsem nepocítila, studená ruka státu mě drží pod krkem dál,“ shrnuje žena. Příběh Jourové se táhne od podzimu 2006. Tehdy architekt Marek Řičář upozornil na kauzu Budišov, tedy na skupinku lidí, kteří chtěli nadhodnocením ceny rekonstrukce zámku v Budišově převést třicet milionů korun z evropských fondů do vlastních kapes. Sama Jourová uvízla v policejní síti s obviněním, že za dvoumilionový úplatek tunelářům pomohla. Přijetí úplatku ale detektivové neprokázali a v létě 2008 stíhání Jourové ukončili. Jourová není jediná, kdo se o odškodné musí domáhat u soudu. Téměř milionové odškodné vysoudil tento týden podnikatel Jaromír Janata, kterému policie neprokázala vinu v kauze biolíh.
***
Poškození se často musí soudit
* Objem peněz, které ministerstvo pošle na účty lidí poškozených českou justicí, každoročně roste.
* Nespravedlivě vězněným ale úřad posílá každým rokem méně. V roce 2006 jim přiznal přes tři miliony, předloni to byla třetina.
2006 3 123 159 Kč
2007 1 165 089 Kč
2008 1 652 507 Kč
2009 962 546 Kč
* V roce 2009 proplatilo
ministerstvo obětem justičních
chyb přes 50 milionů. Nejčastěji to
bylo za průtahy v řízení, za
obhajné nebo za ušlý výdělek.
2006 8 302 022 Kč
2007 48 095 835 Kč
2008 60 083 213 Kč
2009 50 732 293 Kč
* Ministerstvo nepřiznává náhrady škod příliš ochotně. I proto se oběti justičních omylů musí o nároky soudit. Kromě Věry Jourové skončil u soudu třeba i bývalý šéf ruské banky Ilja Staševskij.
