PRAHA Nápad zelené ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové zakázat fyzické trestání dětí mezi soudci narazil. Podle šéfa soudcovské unie Jaromíra Jirsy by podobný zákon zbytečně zasahoval do soukromí rodin a opravdovému týrání, jako bylo to, „ke kterému došlo v Kuřimi“, by prý stejně nezabránil. „Představa, že další a další paragrafy vyřeší týrání dětí, je iluzorní,“ řekl včera Jirsa.
Stehlíková namítá, že „smyslem zákona není někoho trestat, ale změnit veřejné mínění“ a rodiče tak odvrátit od používání fyzických trestů. „Hranice mezi fyzickým trestem a týráním je velice úzká a takřka čtvrtina fyzických trestů je již týráním,“ míní.
Jirsa kritizoval politiky i za loňský případ desetileté Terezy Smutné, která ačkoliv byla zcela zdravá, skončila na psychiatrii. Politici slibovali řešení, ale během roku podle Jirsy neudělali skoro nic.
Dívka po rozvodu žila s matkou a otec se marně domáhal, aby se mohl s dcerou scházet. Po dlouhodobém nuceném odloučení o styk s otcem nestála ani samotná Tereza. Soudce Miloslav Sládek proto začal hledat vhodné zařízení, kam by dívku načas poslal, a pokusil se tak její vztahy s otcem znormalizovat. Žádné vhodné zařízení ale nenašel, a umístil ji proto dočasně na psychiatrii motolské nemocnice.
Proti Sládkovi se zvedla vlna kritiky, ve které si přisadila i řada politiků. „Uplynul rok. Tehdy vystoupili čtyři ministři - Džamila Stehlíková, Petr Nečas, Jiří Pospíšil a Tomáš Julínek - a slibovali změnu. Výsledek po roce? Žádný,“ tvrdí Jirsa.
Ministerstva podle něj zvládla jen jedinou věc - vypracovala seznam 51 zařízení, ze kterých by měl soudce v podobném případu vybírat. Podle Jirsy ovšem zařízení na seznamu nejsou vhodná a některá nepřipadají vůbec v úvahu. Jde prý například o Fond ohrožených dětí, který se v minulosti výrazně zastával práv matek, a pro většinu otců je proto nepřijatelný. Řešením by podle Jirsy bylo, kdyby stát zřídil úplně nové zařízení, které by na podobné případy bylo speciálně připraveno.
Jiří Sezemský, mluvčí ministra práce Petra Nečase, nesouhlasí. „Seznam je jen dočasný a soudní posílání dětí na neutrální půdu navíc považujeme za tak extrémní přístup, že budování speciálního zařízení nepovažujeme za vhodné,“ míní.
