Policejní „Velký bratr“ vás monitoruje na každém kroku. Konkrétně na silnicích uvíznou miliony řidičů v hledáčku kamer, aniž by o tom vůbec věděli.
PRAHA „Předpokládalo se, že sledují každého neustále. Člověk musel žít - a žil, ze zvyku, který se stal pudovým, - v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán,“ líčí spisovatel George Orwell v legendárním románu 1984.
„Velkého bratra“, který v jeho díle systematicky sleduje každý lidský pohyb, nahrazují v reálném světě všudypřítomné kamery. Uniknout jejich hledáčku je s rozvojem techniky čím dál složitější.
Dopadení Pitra? Díky branám Třeba na silnicích už je to podle řady názorů téměř nemožné. Policie totiž může monitorovat řidiče prostřednictvím takzvaných mýtných bran. Ty dokážou zaznamenat nejen značky projíždějících vozidel, ale i třeba vyfotit řidiče.
Deník MF DNES už v srpnu upozornil, že právě mýtné brány dovedly detektivy ze speciálního antimafiánského útvaru na stopu uprchlému podnikateli Tomáši Pitrovi. „Nemůžeme se vyjadřovat k prostředkům, které při sledování osob používáme,“ zachovává mlčenlivost šéf útvaru Robert Šlachta.
Jenže odborníci na ochranu lidského soukromí varují, že právě mlžení okolo schopností bran je podezřelé. „Vůbec není jasné, jak fungují. Jestli je na každou bránu z centra vyslán požadavek, aby se zaměřila na průjezd hledaného auta, nebo jestli jdou data někam do centra a tam jsou z nich tyto údaje teprve vybírány,“ zlobí se například exposlanec Oldřich Kužílek, který platí za experta pro otevřenost veřejné správy. „Není jasné ani to, jestli jsou tyto údaje nějak uchovávány,“ dodává Kužílek, který také upozorňuje na praxi při dopadení Pitra.
Trend jsou tresty za čmuchání Legálně využívat data z mýtných bran je snem pro policisty po celém světě. Ihned po jejich zavedení zkoumal tuto možnost tehdejší šéf dopravní policie Zdeněk Bambas. Jenže narazil u politiků.
Šmírování řidičů však není zdaleka jen tuzemskou specialitou. Rovněž v sousedním Německu dokázali strážci zákona profitovat z dat, která zaznamenaly mýtné brány. Praxi, při níž policisté mohli díky informacím z bran plasticky rekonstruovat trasu libovolného vozu a identifikovat jeho řidiče, tam zatrhl až Ústavní soud.
Excesy s kamerovými systémy končí stále častěji na stole inspektorů z Úřadu na ochranu osobních údajů. Snad nejvýraznějším prohřeškem byl případ z roku 2007, kdy plzeňští strážníci nechali jednu z kamer namířenou do oken privátního bytu a záběry přímo vysílali na internet. Za narušení soukromí tehdy úřad udělil pokutu 75 tisíc korun.
***
KAMERY SLEDUJÍ I NEVINNÉ ŘIDIČE
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) chce prověřit, jak pražská policie nakládá s daty kamer přidružených k systému úsekového měření rychlosti. Ten využívá městská policie pro pokutovaní řidičů, kteří jedou příliš rychle. Údaje z kamer - poznávací značky aut a fotky řidičů - však plynou i k republikové policii. Těchto systémů je přitom v Praze 19 a některé fungují již od 90. let. Podle exposlance Oldřicha Kužílka, který se zabývá fungováním veřejné správy, pražská policie tyto údaje již léta protiprávně archivuje, a to bez ohledu na skutečnost, jestli jelo fotografované auto nepřiměřenou rychlostí, či ne. Policie tak podle něj může snadno zjistit, jak se vybrané auto pohybovalo před několika lety po Praze. „Vytváří se gigantická databáze o pohybu občanů, kteří nic neudělali, a tato data mohou být zneužitelná,“ tvrdí Kužílek. Policie nicméně odmítá, že by data z kamer takto masivním způsobem archivovala.
Policie podle mluvčí ÚOOÚ Hany Štěpánkové při jednání s Úřadem připustila, že osobní údaje z instalovaných kamer „systematicky zpracovává.“ Jestli skutečně dochází k nějakému porušení zákona, ovšem může ukázat až kontrola. Tu plánoval provést inspektor Úřadu Miloš Šnytr. Ten ale ve funkci končí, a kontrola tak proběhne až příští rok.
