Fidel Castro se často pyšní tím, že na Kubě neexistuje nezaměstnanost. K tomu je třeba dodat, že Kubánec, který nemá práci, může skončit i ve vězení. Je totiž považován za příživníka, za nebezpečného tuláka. Nyní ale sama kubánská vláda vytvoří na půl milionu takových „ztracených duší“.
Prezident Raúl Castro se totiž odhodlal k dramatickému kroku - do března příštího roku stát propustí kolem půl milionu Kubánců (země má dnes asi 5,5 milionu lidí v produktivním věku). Raúl tuto skupinu označil za příliš velké břímě, které potápí kubánskou ekonomiku. Ta stojí před bankrotem. Raúl Castro dokonce prohlásil: „Musíme skoncovat s představou, že Kuba je dnes jedinou zemí na světě, kde jsou lidé placení, aniž by odváděli práci.“ Během let mnozí státní zaměstnanci skutečně práci jen předstírali, často ale nebylo co dělat. Jak například měli tiskaři vyrábět noviny, když došel papír? Přesto i oni stejně jako ostatní Kubánci ve státních službách nadále pobírali plat (i když třeba mizerný), dostávali zadarmo jídlo, a jak se stalo běžnou praxí, občas si z práce něco odnesli domů. Tohoto, řečeno slovy komunistů, rozkrádání socialistického majetku se dopouštěli i straníci, kteří uloupené věci prodávali na ulici. Kubánci s oblibou vtipkují, že na ostrově existují dva nelegální trhy - černý a rudý.
Pro půl milionu lidí tento životní styl každopádně brzy skončí. Tato skupina Kubánců má najít uplatnění v soukromém sektoru. Poprvé během svého života tak budou zodpovědní sami za sebe, jejich štěstí bude záviset jen na jejich dovednostech (a kontaktech). Možná si mohou vzít příklad z lidí, kteří v posledních dvou dekádách opustili venkov nebo malé město a s vidinou lepšího výdělku zamířili do Havany. Pokud si dokázali opatřit povolení k pobytu v hlavním městě, většinou končili jako turističtí průvodci, prodavači doutníků, čističi bot nebo bohužel také jako pasáci. Všechny tyto činnosti mohli dělat jen na černo. Museli být přitom neustále ve střehu. Pokud je chytili policisté nebo tajní, mohli tito lidé skončit za mřížemi. Přesto mnozí k lepším penězům přišli.
Svět kubánského tesaře Nyní by se tito dobrodruzi mohli živit legálně, pokud tedy seženou zaměstnání v soukromém sektoru, Kde ale takovou práci najít? A navíc v konkurenci statisíců dalších, kteří se ocitnou na ulici? Raúl Castro totiž s budováním soukromého sektoru nijak nespěchá, mnohé obory navíc doprovázejí přísné restrikce. Například takový tesař, který nyní spadá do kategorie soukromník (vládní seznam nových podnikatelů dnes čítá 124 schválených činností a aktivit), si podle nových pravidel sice může vydělat neomezenou sumu peněz, přesto je ale stále metaforicky řečeno na vodítku. Nesmí totiž vyrábět nábytek a pak ho následně libovolně prodávat. Může pouze vyrobit nový kus na specifickou objednávku zákazníka nebo opravit rozbitý nábytek.
Navíc tesař soukromník stejně jako ostatní podnikatelé bude zatížen novou daní, svou činnost nesmí nijak propagovat (reklama příliš zavání západním modelem) a nebude mít přístup k bankovním půjčkám. Státní byrokracie mu rovněž vymezí počet lidí, které může najmout. Nové příležitosti tak mohou řadu Kubánců spíše odradit.
Stačí se ohlédnout do minulosti.
První nesmělé krůčky k otevřenější ekonomice učinil kubánský režim na počátku 90. let minulého století, kdy se rozpadl Sovětský svaz, hlavní sponzor kubánské revoluce. Sám Fidel Castro, který se jakýmkoliv západním reformám tvrdě bránil, umožnil některým rodinám otevřít restaurace pro soukromé podnikání. Těmto podnikům se říkalo paladares. Posedět si v rozpadlých, ale možná o to více romantických zákoutích starých koloniálních domů lákalo mnohé turisty. Fidel ale určil kapacitu paladares - dvanáct míst (doslova židlí). Comandante zjevně nechtěl, aby mu v jeho rovnostářské společnosti vyrostla bohatá vrstva. To se teď ale může lehce stát. Tuto otázku si například v deníku The New York Times položil John Kavulich z americkokubánské Obchodní a ekonomické rady: „Je kubánská vláda připravena posvětit nejen příležitost, ale i úspěch? Co udělá, pokud část lidí začne bohatnout? Za jeho slovy se může skrývat obava z toho, aby Fidel nové podnikatele opět neklepl přes prsty, jak to již v minulosti udělal. Například je může nařknout z obohacování na úkor socialistické společnosti...“ Nová elita Zdá se ale, že to si teď Kuba nemůže dovolit. Vinou globální hospodářské krize klesly ceny niklu a cukru, dvou stěžejních artiklů kubánské ekonomiky. Rovněž turistů znatelně ubylo. Ostrov navíc zdevastovaly hurikány, které na Kubě řádily před dvěma lety. A kdoví, jak dlouho bude moci Kuba získávat levnou ropu od Fidelova spojence Huga Cháveze. Ten na ostrov posílá sto tisíc barelů denně. Chávez ale zápasí s upadající ekonomikou ve své vlastní zemi.
Raúl Castro, který je oficiálně u moci dva a půl roku, přišel dosud jen s jednou významnější reformou. Některým zemědělcům letos umožnil soukromě hospodařit na státní půdě. Ti mohli vypěstované plodiny prodávat a peníze si ponechat. Vedle snahy zvýšit produktivitu stagnujícího zemědělství měla reforma pomoci zvýšit životní úroveň často živořících zemědělců. Ostrovu ale citelně chybějí stroje, hnojiva a herbicidy. V mnoha případech jsou tak pole zarostlá plevelem, konkrétně hustou, pichlavou rostlinou na Kubě známou jako marabu.
O to napjatěji bude zřejmě „reformátor“ Raúl sledovat osud oněch půl milionu nově nezaměstnaných. Sklidí úrodu, nebo bude přihlížet, jak se jeho reforma mění v marabu? Pokud se větší část z půlmilionové armády propuštěných neuchytí, mohlo by dojít i ke vzpouře. Tato masa lidí totiž přijde o svou garantovanou „misku rýže“ a těch pár pesos.
Expert na Kubu Philip Peters z Lexington Institute se sídlem ve Virginii, jehož dnes cituje řada prestižních amerických novin, tento názor částečně sdílí. Pro list The Wall Street Journal ale také řekl: „Kubánci, kteří najdou uplatnění v soukromém sektoru, budou mít pravděpodobně větší plat. Pokud to dotáhnou (kubánská vláda) do konce, tato reforma zlepší životní podmínky tisíců kubánských rodin.“
Na Kubě by tak mohla vzniknout nová třída, jež by si žila nad poměry, či dokonce v blahobytu. A nebylo by to s pomocí kubánského exilu v Americe, který poté, co prezident Barack Obama zmírnil cestovní omezení na Kubu, své blízké na ostrově podporuje štědrými dary. Ne. Nová, ekonomicky silná třída Kubánců by mohla na ostrově vzniknout ještě v době komunismu. Pokud se tedy těmto lidem do cesty opět nepostaví nevyzpytatelný Castro. Fidel Castro.
***
Soukromník bude zatížen novou daní, svou činnost nesmí nijak propagovat a nebude mít přístup k bankovním půjčkám
O autorovi| EDUARD FREISLER dopisovatel LN v USA
