Zpeněženky vylovila malou fotku a podala mi ji. Moje kamarádka ze Švédska, původem Slovenka a jménem Zorka, se pochlubila svým novým klukem. Jmenoval se Ayman a byl to obrýlený Arab-mládě s dobrosrdečným kukučem – aspoň tak si ho vybavím, už to bude skoro deset let. Zatímco rodiče mých českých kamarádek by z takové známosti byli eufemisticky řečeno rozpačití (viz varování otců: „Přijdeš domů s nějakým čmoudem, a poletí dveřmi i s futrem!“), Zořina máma byla v pohodě.
V tolerantním Švédsku spolu různé kultury už dávno randí bez zábran.
Problémy začaly, když se Zořin vztah rozzvučel vážnější notičkou. „Musela jsem předstírat panenství. Jinak by si mě Ayman nevážil,“ telefonovala mi později o jejich „poprvé“. Přišlo mi to jako úlet, ale díky tomu úskoku jim to vydrželo docela dlouho.
A dnes? Dnes mi moje kolegyně říká, že českého „knedlíka“ už nechce a prahne výhradně po Arabech. Za poctivé dvoření jako ze staré školy a vášnivý temperament je ochotná strpět i pozdější poněkud pánovité jednání. „Čmoud se nebojí žen, sexu, ani válek,“ prohlásila kolegyně a do Googlu vyťukala „libanonská komunita v Praze“.
Po stovky let vládl světu bílý muž. A tahle doba skončila. V amerických prezidentských volbách je favoritem Barack Obama, kterému ještě loni předpovídali, že jako černoch s arabsky znějícím jménem nemá po 11. září šanci. Dnes davy voličů vzdychají, jak je Barack „cool“. Když mluví s voliči, vypadá to jako na show rockové hvězdy. Je chytrý, charismatický, vtipný a důvěryhodný, když říká, že chce pro Ameriku opravdovou změnu. Ach ano, je také černý, ale to, zdá se, nikoho nezajímá.
Spojené státy už ostatně dvanáct let při jednání se světem nesázejí na bílého muže: ministrem zahraničí se po Madeleine Albrightové stali Afroameričané Colin Powell a po něm Condoleezza Riceová. Nejlépe placeným hercem Hollywoodu není Jack Nicholson, ale Will Smith. Největší ženskou hvězdou amerického showbyznysu není Madonna, ale Oprah Winfreyová. Kdo teenagery po celém světě oblékl do kalhot s rozkrokem u kolen? Černí hiphopeři zMTV.
Kdo kraluje golfu, za koloniálních dob symbolu bílé smetánky? Tiger Woods. A největší fotbalovou událostí poslední dekády nebyl nějaký geniální gól, ale hlavička, kterou Francouz alžírského původu Zinedine Zidane uštědřil ve finále mistrovství světa italskému obránci, protože jeho matku nazval „teroristickou děvkou“. Což (bílí) fotbaloví experti považovali za neuvěřitelné selhání, ale ženám imponovalo, že Zidane hodil za hlavu celý slavný šampionát, aby hájil čest své matky. Mimochodem, mezi fotbalovými reprezentanty Francie se dnes bílý hráč prakticky nenajde.
Orient už nás zase jako v dávných dobách děsí svou krutostí (Usáma bin Ládin) i oslňuje bohatstvím (ropní šejkové). A dosud nudně jednobarevný český showbyznys dostal novou krev: všelijaké moderátorky, herečky a slavné krasavice se vdávají nebo alespoň chodí tu s „ohnivým“ Arabem, tu s „bronzovým“ Brazilcem, či alespoň s „uhrančivým“ Řekem...
V době, kdy sexuologové hovoří o tom, že i muži mohou trpět sexuálním nechutenstvím způsobeným vyčerpáním z práce nebo partnerky, není nezvyklé, že ženy odjíždějí za sexuální turistikou pod rouškou dovolené s kamarádkou. V posledních letech je mezi bohatými dámami oblíbená zejména Jamajka. Francouzský spisovatel Michel Houellebecq píše ve své knize Platforma o Západu, který je natolik citově a sexuálně vyprahlý, že masově hledá útěchu v exotických zemích. Jejich nabídka „masážních salonů“ se hlavnímu hrdinovi jeví jako ideální řešení frustrace Západoevropanů způsobené chladným individualismem jejich společnosti.
Bílí muži ztrácejí na všech frontách. Ale můžou si za to sami? Nebo jen feministická vlna započatá v sedmdesátých letech zasela vítr a nyní sklízí bouři...? Emancipace vynesla Evropankám a Američankám rovnoprávnost a s tím i moc a peníze. Svobodu si ale chtě nechtě vykolíkovaly na úkor mužů. Macho pud svého manžela, milence a kolegy žena úspěšně potlačila a ten chudák se teď ze všech sil snaží, aby s ní politicky korektně „jednal jako s partnerem“. Teď je z něj onen zaměnitelný kravaťák, který roní krokodýlí slzy nad propadem burzy. A rozmarná žena od něj odjíždí do Egypta skrýt se do mužné tmavé náruče.
O autorovi| Linda Kholová, redaktorka Pátku
