Pozvání přijali bubeník Omar Hakim (hrával s Davidem Bowiem, Madonnou, Stingem, Brucem Springsteenem, Mariah Carey, Milesem Davisem a dalšími), kytarista Hiram Bullock (doprovázel mj. Stinga, Erika Claptona, Barbru Streisandovou, Paula Simona, Milese Davise, Billyho Joela a další), baskytarista Will Lee (spolupracoval s Frankem Sinatrou, Ringo Starrem, Barbrou Streisandovou, Rayem Charlesem, Jamesem Brownem, kapelou Kool & the Gang a dalšími), klávesista Clifford Carter (spoluhráč například Raye Charlese, Jamese Browna, Kool & the Gang a mnoha dalších) a kytarista Mike Caffrey.
Sám Müller považuje tuto spolupráci za vrchol své kariéry.
Koncert trvá přes dvě hodiny a zahrnuje i kratičké pauzy mezi písněmi, vyplněné Müllerovými komentáři. Zajímavé je i bonusové CD s bezmála hodinovým dokumentem ze zákulisí koncertu: pokrývá kompletní časovou osu od záběrů příletu muzikantů, přes přípravy jednotlivých koncertů, autogramiády, generálky vystoupení a nakonec také zhodnocení celé akce samotným Richardem Müllerem, který „mimo pódium“ pobíhá zásadně v teplákách. „Bude to bohovský film! Bohovský film,“ směje se, když stojí za svou vlastní ruční kamerou, jejíž záběry jsou součástí dokumentu.
„Nepřeháněl bych to“ „Richard je pro mě skutečnou lidskou bytostí,“ říká Will Lee v jednom momentu. „Nerozumím ani jednomu slovu, když zpívá, ale moc dobře vidím, že jeho hudbu vnímám velmi podobně jako jeho fanoušci. Cítí totéž, co cítím já, když ho sleduji a poslouchám. Miluju toho chlapa a myslím si, že je fantastický. Když vidíte publikum, jak zpívá jeho texty, řeknete si, teda, ten má ale přátel. Má spoustu fanoušků. A je skutečným soundtrackem jejich života!“
„O Richardovi jsem nevěděl vůbec nic, a to ani v době, kdy mě požádali, abych se podílel na těchto koncertech a na tomto projektu,“ vzpomíná Clifford Carter. „Kvůli jazykové bariéře a kvůli tomu, že mi nikdo předtím texty do angličtiny nepřeložil, jsem dost dlouhou dobu vůbec nevěděl, o čem zpívá. Ale velmi záhy jsem na něm zachytil něco opravdu výjimečného: přirozenost a uvolněnost. Třeba když má něco bavit, tak je to opravdu zábavné, žádná přetvářka.“ Richard Müller se ke slovům chvály vyjadřuje rezervovaně („Nepřeháněl bych to...“), ale na konci přiznává: „Myslím, že to bylo něco, co nemá obdoby. Sice neznám lepší výrok, než ,Nic není starší než včerejší úspěch‘, ale pravda je, že to bylo fantastické.“
