Zní to jako divná pohádka. Bratr se sestrou se obrátí na soud. Soudí se ve stejné věci a zastupuje je stejný advokát. Soudci přesto rozhodnou naprosto odlišně. Sestře dají odškodné, kdežto bratra pošlou domů s prázdnou. O pohádku nejde. I takto vypadá souzení po Česku.
Nevyzpytatelná justiceNepředvídatelnost soudních verdiktů je podle justičních expertů jedním z největších problémů, který dlouhodobě trápí tuzemské soudnictví. Za stávající stav může podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského třeba absence soustavného systému celoživotního vzdělávání. Zároveň se projevuje ve vysokém procentu odvolání. Například v občanskoprávních věcech byly strany sporu nespokojeny zhruba s každým desátým verdiktem. Z toho každý pátý případ skončil tak, že původní výrok soudu byl změněn. Poměrně vysoká čísla v kolonce vyhověno odvolání evidují také druhostupňové soudy v trestní agendě. Konkrétně za rok 2008 bylo vyhověno odvolání zhruba v 35 % případů. Bezmála 22 % verdiktů pak bylo zrušeno a vráceno soudu k novému projednání. |
Obrátit se na soud znamená v tuzemsku nejistotu. Jednotliví soudci totiž často rozhodují podobné případy naprosto odlišně, a odhadování výsledku je proto často spolehlivé zhruba stejně jako věštění budoucnosti z letu ptáků. Kritizovaní soudci se obvykle brání tvrzením, že každý případ je jiný, a srovnávat proto nelze. Případ sourozenců Jana Emlera a Aleny Trnkové ukazuje, že podobná výmluva vždy neplatí.
Rodině sourozenců zabavil minulý režim pozemky a malou továrnu. Když stát po roce 1989 majetek vrátil, chtěl po bratrovi a sestře zaplatit náhradu za budovy, které na pozemcích vyrostly. To oba odmítli. "Bránili se tím, že stát sice formálně zhodnocení provedl, ale ve skutečnosti šlo o znehodnocení," vysvětluje advokát sourozenců Václav Vlk.
Rozhodování , kolik je nutné zaplatit, se táhlo skoro čtyři roky. Nejvíc zdržoval znalec – místo obvyklých 30 dní mu posouzení trvalo sedm měsíců. Sourozenci chtěli za průtahy a jimi zaviněnou nejistotu odškodné. Obvodní soud pro Prahu 2 je oba odmítl. Odvolací Městský soud v Praze však jejich žalobu posoudil odlišně. Nejdřív přišla na řadu sestra. Odvolací senát označil v listopadu 2008 předchozí činnost soudů za nesprávný úřední postup a nařídil Trnkové vyplatit 20 625 korun odškodného. Emlerovým případem se pak zabýval jiný senát téhož soudu pod vedením Vladimíry Kosovcové a loni v květnu rozhodl, že bratr nárok na odškodnění nemá. "Soudkyně řekla, že se necítí předchozím rozhodnutím vázána, protože je chybné," vysvětluje Vlk.
Případ potom zamířil k Ústavnímu soudu, který na konci května rozhodl, že neexistuje žádná odlišnost, "která by jakkoliv odůvodňovala rozdílný postup v obou zmiňovaných případech". Senát pod vedením Kosovcové se podle něj dopustil "porušení základního práva stěžovatele na rovnost před zákonem". Ústavní soud navíc konstatoval, že případ "ilustruje alarmující skutečnost, že obecné soudy neznají (popřípadě ignorují) judikaturu Evropského soudu," čímž vystavují stát sankci ze strany tohoto soudu. Loňský rozsudek městského soudu proto zrušil a případ mu vrátil.
Šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský nepředvídatelnost rozhodování soudů kritizuje již dlouho a považuje ji za "druhou největší bolest české justice po nepřiměřené délce řízení". Lékem na ni by podle něj bylo povinné celoživotní vzdělávání soudců a posílení jejich stavovské hrdosti. Podobný názor má i pravděpodobný příští ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). "Klíčová je úloha Nejvyššího soudu při sjednocování judikatury. Jako případný ministr budu podporovat jeho činnost," říká Pospíšil. Další důležitou institucí je podle něj Justiční akademie, která musí garantovat vzdělávání soudců.
Soudní Ping-pongKauza Mlynář: Soudkyně pražského městského soudu Silvie Slepičková vydala rozsudek, podle kterého měl exministr informatiky Vladimír Mlynář kvůli údajnému zneužívání pravomoci v obchodním styku jít na 5,5 let za mříže. Jenže podle názoru vrchního a Nejvyššího soudu tak učinila bez důkazů. Mlynáře proto soudy následně obžaloby zprostily. Záměna dětí: Jako typický příklad sporu, v němž soudní senát vynesl dva různé verdikty, může posloužit i příběh dvou děvčátek, která v prosinci 2006 zaměnil personál třebíčské nemocnice. Chyba nakonec vyšla vedení špitálu celkem na 3,2 milionu korun. O částku se však rodiče dětí nerozdělili rovným dílem – rodina Čermákových vysoudila 2,1 milionu, rodina Libora Broži o milion méně. Soud to podle názorů expertů vysvětlil logicky. Poukázal na způsob, jakým Broža celý případ medializoval. Doživotí na pátý pokus: Krajský soud v Plzni čtyřikrát osvobodil Roberta Tempela, Vrchní soud v Praze tento verdikt čtyřikrát zrušil. A následně případ přesunul do středních Čech a prosadil tak svou. Nevídaný ping-pong zapříčinila učebnicově sporná situace: podle soudu Tempel v srpnu 2008 na parkovišti u Sokolova zastřelil a ubil dva muže. Jenže svědky na místě činu byli jen Tempel a Lubomír Václav. A oba se obviňovali, že vraždil ten druhý. Zatímco plzeňský soud ctil zásadu, že v případě pochybností má rozhodnout ve prospěch obžalovaného, vrchní a středočeský soud označily Václava za relativně věrohodného, což pro recidivistu Tempela znamenalo doživotí. Tempel tento týden podal dovolání k Nejvyššímu soudu, což je jeho poslední možná záchrana. |
