PRAHA „Sahula není úplně hotovej, aby nevěděl, kudy dál jít,“ zpívá se v jedné z nejoblíbenějších písní skupiny Tři sestry Život je takovej. Od pátku však už uvedený verš neplatí. Známý kytarista, zpěvák, skladatel a textař František Sahula byl nalezen mrtev v chatové oblasti Skuheř poblíž Kamenice u Prahy, přičemž z tohoto světa odešel násilnou, velmi brutální smrtí z cizích rukou. Bylo mu 45 let.
František Sahula se asi nejvíce zapsal do povědomí coby autor nesmrtelného, bizarně satirického popěvku Sovy v mazutu z debutu Tří sester, desky Na Kovárně to je nářez z roku 1990. Popřípadě jakožto úchyl Průša v neméně ulítlém klipu ke stejnojmenné písni frontmana Sester Lou Fanánka Hagena a jeho tehdejšího „vedlejšáku“ Hagen Baden. Se Třemi sestrami Sahula řadu let průběžně spolupracoval, byl i regulérním členem kapely -poprvé na konci osmdesátých let a podruhé v polovině následující dekády, kdy zanechal výrazný otisk na albech Hudba z Marsu a Zlatí hoši.
Průša versus Tři sestry
V roce 1997 od Tří sester znovu odešel a rozhodl se navázat na sólovou dráhu, kterou rozjel již zkraje 90. let, s tělesem Synové výčepu za zády. Když se na podzim 1997 objevilo album Tří sester nazvané Průša se vrací, v první chvíli to vypadalo nevinně. Jenže při bližším „ohledání“ obalu a přinejmenším některých textů bylo jasné, že jeho hlavní, a ne právě lichotivě vykreslovanou postavou byl... ano, František Sahula. Pochopitelně ho to naštvalo a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že si bývalí kolegové budou vyřizovat účty prostřednictvím soudu. Proč vlastně z tehdy už dávno mimořádně rozjeté skupiny vystoupil? „To je jednoduchý: chtěl jsem se postavit na vlastní nohy a chtěl jsem lepší kapelu,“ prohlašoval Sahula s odstupem času v rozhovoru pro časopis Rock & Pop. „Důvodem ovšem bylo taky to, že Magor (baskytarista a kapelník Tří sester - pozn. aut.) rád rozdává pokuty, a ta poslední byla příčinou k urychlenýmu odchodu. Přijde mi paradoxní dávat pokuty za opilost, když přesně to ode mne a Fanánka lidi žádali.“ Výhrůžky, že dá Tři sestry za album Průša se vrací k soudu, nakonec zůstaly plané. Přesto v něm tato záležitost nějakou dobu hryzala. „Vadilo mi z komerčního hlediska, že moji postavu - ta podoba na obalu je úplně jasná - využívají k tomu, aby na ní vydělávali peníze. Mně je jedno, co říkali a říkají, ale když jsem nalepenej po celých Čechách a někdo si na tom mastí kapsu, to mi ukradený není. Nicméně rozhodl jsem se, že pokud oni nebudou provokovat, já se na to vykašlu.“ Čas ovšem vyretušuje kdejaké šrámy, vztahy Sahuly a jeho někdejších chlebodárců se zase urovnaly a svébytný umělec tak byl občas k vidění i jako host na koncertech svých spoluhráčů. Ještě v roce 1997, po svém druhém a definitivním odchodu od Tří sester, Sahula vydal nečekaně vážně laděné album Kyvadlo a jáma. Jeho příznivci však od něj žádali to, nač byli zvyklí: jednoduché pubpunkové písničky se snadno zapamatovatelnými refrény a neméně údernými, leckdy až dryáčnickými texty. Proto bylo Kyvadlo a jáma přijato se značnými rozpaky -a proto Sahula hned následující rok obnovil Syny výčepu a vyrukoval se svou patrně nejzdařilejší sólovou deskou nazvanou Huráá na měsíc!! V písni Bobečky se na ní otíral i o Tři sestry, ale mohlo to někoho překvapit? V roce 2002 vyšlo Františku Sahulovi výběrové CD BESTie OFF přinášející písně z jeho vlastních alb i některé z těch, které v průběhu let napsal pro Tři sestry. Dokonce tam byl připomenut také velice bizarní projekt Cestování Prahou vzniklý u příležitosti 125. výročí městské hromadné dopravy v Praze. Šlo o neprodejné CD se speciálně napsanými písněmi, v drtivé většině pocházejícími ze Sahulova autorského pera a nazpívanými nejen jím, ale také Fanánkem, Alešem Brichtou a Bohoušem Josefem. Vloni se pak Sahula konečně připomněl další řadovou deskou se Syny výčepu, jež dostala název Chlapecká 4.
Bohém a svéráz... až do smrti
František Sahula byl po všech stránkách svérázná osobnost. Občas mě překvapil nejen svými názory, ale i zájmy - třeba když dokázal celé hodiny vyprávět o své zálibě v automobilech, fotografování nebo vytváření webových stránek. Coby hudebník, tedy jako zpěvák - vzdor nezaměnitelnému chraplavému hlasu - i jako kytarista jistě nebyl bůhvíjak zázračný (i když pozor, zejména v tom druhém ohledu byl nespravedlivě podceňovaný), avšak některé jeho melodické nápady a excentrické textařské vtípky zaváněly téměř genialitou. I když s tzv. vysokým uměním neměly pranic společného... Když jsem se Sahuly před lety v jednom rozhovoru ptal, jestli ho nemrzí, že ho veřejnost má zafixovaného jako takovou legrační, kašpárkovskoopileckou figurku, nejdříve odpověděl, že je mu to jedno. Po chvilce přemýšlení ale dodal, že to takhle jednoduše nefunguje. „Moje dítě teď chodí do školky, paní učitelky viděly Průšu a zjistily, že jsem v soukromí úplně normální. Dokonce už mě požádaly, jestli bych s kapelou neudělal pro děti vánoční besídku s akustickýma kytarama,“ nadšeně vyprávěl. Každopádně Sahula byl nejen svéráz, ale také bohém se vším, co k tomu patří, tedy i s jistou porcí nezodpovědnosti. Před pouhými třemi týdny se vrátil z několikaměsíčního pobytu v kriminále, kde se ocitl za neplacení výživného. Pln čerstvých zážitků se mi hned v první den svého propuštění na svobodu ozval a natěšeně přibližoval své plány na natočení dalšího alba, monotematické „vězeňské“ desky. Jenže k tomu již nedojde, protože život je takovej... někdy opravdu hnusnej.
„Sahula není úplně hotovej, aby nevěděl, kudy dál jít.“ Tento popěvek Tří sester už od minulého týdne neplatí.
