Její život „byl v té době spletitý a takový byl čím dál víc, odvíjel se ve třech městech. Mé já bylo naopak nehybné, v klidu a téměř beze střehu. Četba té knihy přítomný stav změnila, a aniž bych si to uvědomila, uvedla mě do pohybu...“ A zdaleka ne jen mentálního: Clara Janésová začíná po dlouhé odmlce znovu psát, ale především se snaží dozvědět co nejvíc o tajemném básníkovi, uzavřeném v dobrovolné izolaci na pražské Kampě, a navázat s ním písemný kontakt. Posílá mu své básně a nakonec se rozhodne podniknout cestu do Prahy.
13. června 1975 dojde k prvnímu setkání. „Jazyk, kterému naslouchám, do mne pozvolna vniká, a s ním i nezbytnost se jej naučit... Celý můj život byl prologem k tomuto okamžiku.“ Soupis původních knih a překladů Clary Janésové, která se nakonec skutečně naučila česky a kromě Holanovy poezie přeložila i řadu dalších českých autorů, ukazuje, že tomu tak opravdu bylo.
Kniha Oféliin hlas vznikala dvanáct let (španělsky vyšla roku 2005). Autorka se v ní pokusila zachytit lyrickým jazykem dramatické momenty svého lidského a uměleckého osudu - otcovu smrt a setkání s Vladimírem Holanem, jež od počátku vnímá jako okamžiky ztráty a znovunalezení vnitřní jistoty, základní životní orientace. „Tak tomu bylo s Hamletem, tak s Ofélií. A také s tou, jež byla vykoupena od zániku.“
Její výpověď je stejně enigmatická jako přátelství s básníkem. Osobní dojmy ze sporadických návštěv, jež následovaly po první cestě do Prahy až do Holanovy smrti v roce 1980, Janésová umocňuje v proudu reflexí básníkových slov, která jako by pro ni ustavovala jedinou závaznou skutečnost. Ta skutečnost je ovšem tak intimní a autorčina zkušenost z ní vyplývající tak subjektivní, že nad tím člověk stojí v rozpacích, zda na něco takového není knižní papír moc bílý a tiskařská barva moc černá.
***
MINIRECENZE Oféliin hlas
Clara Janésová Přeložila Adriana Krásová.
Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček -Paseka v Praze a Litomyšli 2008.
104 strany.
