Fotbalová Sparta - Incident v Teplicích ukazuje na hlubší problém
ANALÝZA
PRAHA Největší a nejslavnější český fotbalový klub? Podle počtu titulů, fanoušků a výše rozpočtu jednoznačně pražská Sparta.
Letenští ale také po víkendu definitivně získali další primát: klub s nejhorším chováním. Problémy se sparťanskými rowdies nejsou ničím novým, nyní ale příklad svých fanoušků zdárně následují i hráči.
V posledních dnech jejich excesy gradují. Záložníka Pavla Horvátha potrestala disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu pokutou 200 000 korun za hajlování při utkání na Žižkově. V neděli na stadionu v Teplicích napadl obránce Tomáš Řepka po červené kartě kameramana ČT, zatímco jeho vzteklého spoluhráče Abrahama museli ostatní sparťané držet, aby se nevrhl na rozhodčího.
„Sparta vystupuje namyšleně,“ říká bez obalu bývalý sparťan Václav Mašek, člen stříbrného týmu z mistrovství světa v Chile 1962.
„Není to ale otázka jen jednoho člověka,“ upozorňuje bývalý trenér klubu Jaroslav Hřebík. „Jde o celou atmosféru, o aroganci a chybějící pokoru,“ vypočítává kouč.
Sparta přitom v posledních
nemá tolik úspěchů, na které by mohla být pyšná.
Z uplynulých šesti ligových ročníků získala jen tři tituly a to je klub s nejlepším finančním zázemím v Česku málo. Letos se navíc do prestižní a bohaté Ligy mistrů probojovala Slavia, odvěký pražský rival. Na Spartu zbyl Pohár UEFA. A letenský velkoklub coby hlavní dodavatel hráčů reprezentace? Ta rovnice už také dávno neplatí.
Mašek: Ve Spartě je něco škodlivého uvnitř
„Chybějící pokora“, o které mluví Hřebík, se projevila i bezprostředně poté, co Sparta letos vypadla z předkola Ligy mistrů. Bez problémů ji dvakrát porazil londýnský Arsenal, který se při zápasech podle komentářů anglického tisku „ani nezapotil“. Řepka ale po vyřazení prohlásil, že mu tým Arsenalu připadá „nevyzrálý“.
„Ve Spartě je něco škodlivého uvnitř,“ myslí si Mašek. „Hráči přicházejí jako hvězdy z jiných klubů, dobře na Letné začnou, ale pak upadnou do šedivého průměru.“ Kromě herního úpadku si ale posily rychle osvojí sparťanský pocit nadřazenosti. Třeba právě Abraham. Dovolil by si svůj cholerický výstup směrem k sudímu coby hráč Liberce nebo Mladé Boleslavi, kde předtím působil? Jen těžko.
Už dlouho se šeptá, že na Letné ve skutečnosti vládnou hráči. „Jsme v největším klubu v Česku, tak bude všechno skákat, jak pískáme,“ myslí si možná. Jejich výstřelky ale nemá kdo krotit. Kapitán? Ten vzteky mlátí do kamery. Trenér Bílek? I on se na incidentu v Teplicích významně podílel. Klubový šéf? Byznysmena Křetínského se možná fotbalisté bojí, protože kontroluje finance, ale jinak jasně cítí, že není „jedním z nich“.
Není náhodou, že náročný trenér Hřebík, který sází na disciplínu, ve Spartě při svém druhém angažmá vyhořel, a že se klub při hledání nových koučů soustředí i na to, jestli je kandidát dostatečně velkým „sparťanem“.
Letenský tým už dlouho vyhlašuje, že chce být v Česku jedničkou se vším všudy. Pokud jde o podporování mediálního obrazu tuzemských fotbalistů coby nafoukaných hulvátů, nemá Sparta skutečně konkurenci.
