Když se Ivan Hašek ujal dvojvládí nad fotbalovým svazem a reprezentačním týmem, nejen bývalí hráči alias „odborníci“ a téměř všichni novináři doslova hýkali blahem. Spasitel je tu! Hašek zachrání úplně všechno. Při prvním ostrém testu ale Spasitel selhal, když utkání se Slováky jednoznačně prokoučoval.
Málokomu – kromě oněch „hýkajících odborníků“ a novinářů – je asi jasné, jak se slučuje deklarovaná touha po vítězství se zbabělou taktikou 4–5–1 s osamoceným Janen Kollerem na hrotu. Vždyť i Slováci, kteří vyhrát „nemuseli“, hráli v ofenzivním složení 4–3–3!
Ano, v první desetiminutovce měli Češi tlak i šance, pak se ale hra rozplizla do obvyklého marastu reprezentační praxe z posledních měsíců. Oživil ji až příchozí Milan Baroš a paradoxně i následný gól, který Slováci vstřelili. Rozčarovaný Koller vzal mizerii na sebe a tým opustil s tím, že na nároďák nemá. Jistě, v Bratislavě předvedl podprůměrný výkon, ale nebyla to zdaleka jen jeho chyba. Hašek ho pohřbil už tím, že k němu v současné vynikající formě hrajícího Baroše nepostavil od začátku. „Zvažovali jsme to, ale nakonec jsme se rozhodli pro variantu jen s jedním útočníkem. Chtěli jsme hrát víc po zemi a po stranách,“ vysvětlil kouč po zápase.
Ale copak Kollerova síla někdy spočívala ve sbíhání si do stran a osobních soubojích po přihrávkách po zemi? To by holt musel dostat od záložníků dobré balony, případně by měl mít komu uvolňovat prostor. Třeba právě Barošovi. Nakonec šťastná remíza Záložní řadu si Ivan Hašek také může nechat vyfotit a zarámovat. Dobře, překvapil navrátilec Daniel Pudil a jedním z nejlepších na hřišti byl dlouho neprávem opomíjený Tomáš Hübschman. Ale proč musel být v základní sestavě, navíc až do 83. minuty, tragéd Jiří Štajner? Jeho přihrávka před prvním gólem byla sice luxusní, ale také jedna ze dvou kloudných za celý zápas. Jinak to byl celé utkání „starý známý“ Štajner – muž, u kterého pravidelně končí všechny akce odevzdáním míče soupeři.
Podobně nepochopitelné bylo i nasazení Davida Jarolíma. Může se přihlásit někdo, kdo ho kdy viděl v reprezentaci zahrát dobře? Ale zase chyba, kterou lze přičíst na vrub Haškovi. Vždyť na celý dvojzápas, ve kterém byla potřeba vítězství a hodně vstřelených gólů, nominoval vedle osmi beků jen sedm (!) záložníků, z toho dva defenzivní. Sedm včetně Rosického, který se po ohromném humbuku posadil jen na tribunu. To opravdu nemohl zvládnout aspoň dvacet minut? „Nebyl ještě úplně stoprocentní, tak jsme nic nechtěli riskovat. Je pro něj dobrý každý den, kdy se může v klidu připravovat, a já věřím, že ve středu proti San Marinu se už na hřišti objeví,“ komentoval to Hašek. Ivane, pokud opravdu není Rosický fit, měl jsi ho rovnou poslat do Anglie do péče klubových lékařů. Proti fotbalovým amatérům přece Rosu nepotřebujeme.
Přičte-li se k tomu všemu fakt, že oba krajní beci prakticky nepodporovali útok i to, že ačkoliv mělo jít o vítězství za každou cenu, dostal se do hry druhý útočník až v 65. a třetí teprve v 83. minutě (na co je asi Hašek šetřil?), vychází z toho zasloužená, ale i šťastná remíza s fotbalově horším soupeřem, posunutí postupu na MS do roviny teorií a také důkaz, že Hašek není takový Spasitel, jak o něm mnozí celou dobu „hýkají“.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
