Ahoj, jak se vede, co nového, jak se má Petr, co děti?“ Obvyklá konverzace s mojí věrnou přítelkyní Janou, obvyklé fráze, víno, chichotání a kouř cigaret. „Prodáme konečně ten statek po babičce a postavíme si barák!“ oznamuje mi Jana mezi druhou a třetí skleničkou. „Líbí se mi ten váš, kdo vám ho dělal?“ A já hned ochotně: „Stavěl nám to manžel mé kamarádky, však víš, té Ivety. Ten její Matěj má stavební firmu. Seznámím vás, určitě vám udělá nějakou dobrou cenu!“ Cink, přiťukly jsme si na to a popojely dál směr splněné sny o šťastné rodince plácající se na zahrádce před pohádkovým domem. Plesala jsem. Byla jsem opět na stopě dobrému skutku.
To jsem celá já. Trpím vrozenou potřebou poslouchat ty druhé, pomáhat jim, zachraňovat je, vést, ukazovat jim správnou cestu. Asi očekávám vděk nebo uznání, možná obdiv.
Den nato volám Ivetě. Večerní seance byla rychle smluvená a za pár hodin jsem jí už do ouška šeptala, že bych měla zakázku pro jejího manžela, jak budou penízky, jak si Ivetka něco koupí. „OK, tak nás seznámíš a uvidíme, co se s tím dá dělat. Je fakt, že teď by se zakázka šikla, Matěj na tom není nic moc.“ Cink, merlot byl vynikající a Iveta nadšená. „Tak já vás všechny pozvu na večeři, jo? A promluvíš s Matějem o ceně? Víš, Jana je kamarádka...“ Cink, cink, zatím to klapalo. A to všechno díky mně!
Nakoupila jsem, vařila a těšila se, jak mě ocení. Jako skvělou hostitelku. Správnou přítelkyni. Jak mi Ivetka poděkuje, že Matěj má práci, a Jana za to, že s Petrem něco ušetří. Při pečení moučníku jsem si ve snech stavěla piedestal a při prostírání sváteční tabule jsem viděla, jak mi mí blízcí odhalují sochu a dojatě mi děkují. Sladké snění přerušil příchod přátel. „Tak tohle je Jana a její manžel Petr, tohle Iveta a její muž Matěj, tadyhle je aperitiv, na zdraví, ať nám to všechno vyjde!“ Cink, cink, cink! Zdálo se, že si všichni padli do oka. Hlavně Ivetka s Petrem si měli pořád o čem povídat.
Předkrm, polévka, hlavní chod a dezert, na stole lahve vína a nekonečné tlachání na téma domy a nemovitosti. Běhala jsem sem a tam, servírovala, dolévala, odklízela nádobí a kontrolovala, zda se hosté dobře baví. Nic nesmí zkazit moje renomé! Ivetka si prohlížela Petra docela zblízka a on se usmíval. Matěj byl plně zabraný do monologu o své nové zakázce a Jana kapánek nepřítomně snila, zřejmě o novém domu. „To jsem ráda, že jste si plácli a že si tak rozumíte!“ chrochtala jsem blahem.
Přišlo úterý a sedánek s Janou. „Ahoj, jak se vede, co nového, jak se má Petr, co děti? Kdy začnete stavět?“ – „Jo, už se to rozjelo, Petr zařizuje, věčně není doma!“ posteskla si. „Neboj, brzo budeš v novým. A kdybys chtěla pomoct, jsem tu!“ utěšovala jsem ji a ona přikyvovala. Objednaly jsme si ještě víno. Cink! Jsem hodná kamarádka, umím vyslechnout, poradit, pochopit.
Uběhl týden a já byla zvědavá, co je u Jany nového. Volám jí. Nic. Hledám ji v práci. Nic. Zajedu na stavbu, to je nápad! „Ježiš, Jani, co se ti…“ Jana seděla na hromadě hlíny a brečela. „Vypadni, je to všechno tvoje vina! Jdi pryč!“ Snažila jsem se přiblížit, ale na hlavě mi přistálo bláto. Co se stalo, jsem zjistila až od Petra.
„Zamiloval jsem se. Do Ivety. To je všechno. Dík, žes nás seznámila!“ Bum. „Iveto, jak jsi mohla?“ řvala jsem na kamarádku. „Co jako? Petr je senzační. Dík, žes nás dala dohromady!“ – „Cože? Vždyť je to Janin manžel a Matěj zas tvůj! To ne, tohle ne, já jenom chtěla, aby Jana měla dům a ty peníze a aby všichni byli šťastní!“ – „Já šťastná jsem,“ usmála se Ivetka.
Ten den moje ideály dopadly s velkým rámusem na zem. Jana se mnou nemluví. Ne, tohle už se nikdy nesmí opakovat. Odteď stop, žádné dobré skutky, žádné vměšování, začínám znovu a lépe, s novým já! Pořádně se na to napiju. Cink! To není ťuknutí skleničky, ale zvonek domovních dveří. A do baráku se hrne sousedka. „Ahoj, jak se vede, co nového, jak se má Milan a co děti?“ spustila jsem. „Milan s tebou nemluví?“ zhrozila jsem se. „Počkej, mám nápad!“
***
Milí čtenáři, znáte-li příběh, který by se hodil do této rubriky, prosím, napište nám na jan.muller@lidovky.cz
O autorovi| Příběh své maminky napsala Jiřina Kerová
