Libye, penzijní reforma, ECB – zdánlivě nesouvisející události posledních týdnů jsou pro třicátníky výzvou k zamyšlení se nad svou budoucností. Předně – je potřeba začít si spořit na důchod. Ačkoliv se to stát bojí na rovinu říct, státní důchod žádná sláva nebude, soukromé fondy to částečně mohou vylepšit, ale i tak pro zajištění solidního stáří budeme muset udělat něco navíc. Jednou z možností (i když nejistou) jsou děti, druhou vlastní bydlení – za produktivního života splatit, pak prodat a odstěhovat se do menšího. A když se na to tak dívám – kdy jít do vlastního bydlení, pokud ne nyní? Za prvé jsou ceny nemovitostí zřejmě poblíž dna (z makropohledu důvody k poklesu nejsou), jakékoliv další případné snížení bude asi více než vykompenzováno plánovaným růstem DPH. Za druhé trh práce by se dále zhoršovat neměl – pravděpodobnost ztráty zaměstnání je teď určitě nižší než před dvěma roky. Za třetí sazby centrálních bank jsou určitě na dně – jak v Evropě, tak v ČR. ECB dokonce minulý týden naznačila začátek utahování měnové politiky v dubnu – a i když to neznamená automaticky stejně velké utažení zde, riziko pro rychlejší zvýšení českých sazeb to bezpochyby je. K tomu se přidává dražší ropa (Libye) a nakonec i plánované zvýšení DPH – obojí tak tvoří (dodatečný, i když nevelký) tlak na ČNB sazby spíše zvedat. To se samozřejmě musí podepsat na úrocích z hypoték – ty jsou dle nás již rovněž poblíž dna (hypoindex v prosinci 4,23%), a ačkoli z makropohledu se nedá čekat jejich rychlý růst, výraznější pokles při pohledu na swapové sazby také ne. Mladý člověk bez bytu se tak momentálně z hlediska řešení bytové otázky jistě nachází v příjemnější situaci než před třemi roky.
O autorovi| MARTIN LOBOTKA, analytik České spořitelny
