PETR FIALA, kapelník skupiny Mňága a Žďorp Jan Hubert: Hluboká orba aneb 20 let Visacího zámku (Julius Zirkus) Velmi osvěžující četba o životě punkové kapely. Milé, upřímné a přesné. Velký nadhled, šikovné propojení minulosti a přítomnosti. Často jsem si říkal: Kruci, to jsem přeci zažil já?! Doporučuji deseti hudebníkům z deseti.
JOSEF RAUVOLF, redaktor týdeníku Instinkt Jiří Cieslar: Hlas deníku (Torst) Přestože Hlas deníku vyšel již před několika lety, celý jsem jej přečetl až teď, kdy jsem byl upoután na lůžko - a možná, že právě tyto okolnosti, nepohyblivost, ještě přispěly k většímu prožití rozkryvů deníkové literatury. Cieslar píše pro někoho možná příliš artistně, mně jeho vytříbený sloh naopak vyhovuje, stejně jako tematický rozptyl, zkrátka potěšení nejvyšší.
JAN NEJEDLÝ, literární publicista Jakub Šofar: Peking not fucking (dybbuk) Nezařaditelné texty nezařaditelného autora, obé ovšem s ručením osobním, včetně přiloženého CD, kde autor výtečně hraje a zpívá. Jinak řečeno: Bez klezmeru by nebylo ruské válečné písně. Neboli: Klíč k natahování moldánek. Resumé: Žďár nad Sázavou - neprojdou!
VIKTOR JANIŠ, překladatel Hal Duncan: Pergament (Laser) Je to válečný román, lovecraftovský horor, kyberpunkový příběh, dobrodružná SF nebo milostný příběh? Anebo to spolu s Duncanem označíme za „kubistickou epickou fantasy“? Ať tak, či onak, autorovi se povedlo zcela setřít hranice mezi žánrovou a vážnou literaturou a vytvořit fraktální obrazec vymyšleného „metasvěta“ Pergamentu, světa, který leží všude pod realitou a mimo realitu, a který se s realitou navzájem ovlivňuje. To na čtenáře sice klade nemalé nároky, ale vynaložená námaha se v tomto případě bohatě vyplatí.
MIROSLAV BALAŠTÍK, šéfredaktor literárního měsíčníku Host Jiří Holý: Vladimír Justl. Ozvuky času...
(Akropolis) Díky oběma aktérům je to kniha, kterou lze přečíst na jeden zátah. Nejde však jen o to, že významné osobnosti a události poválečné literatury a divadla jsou zde zachyceny mimořádně plasticky. Justlovo celoživotní sepětí s uměním také ukazuje, že samotný vývoj umění nezávisí jen na výjimečných autorech, ale nemenším dílem i na osobnostech, jež jim výjimečně rozumí. TOMÁŠ DIMTER, překladatel Jean-Claude Schmitt: Svatý chrt (Academia) Působivá obálka studie Jeana-Clauda Schmitta výtečně doprovází skvělý text o lidovém kultu, v jehož středu stojí nespravedlivě zabitý čtyřnohý přítel člověka. Fascinující líčení na pomezí historiografie, kulturní antropologie i archeologie.
MICHAL JAREŠ, literární historik Sándor Márai: Deníky I a II (Academia) Uprostřed druhé světové války začal třiačtyřicetiletý Márai psát deník: a skončil s tím až v roce 1989, kdy spáchal sebevraždu. Máraiovy deníky jsou volně poskládané odstavce a úvahy o četbě, psaní, nikotinismu, světě a vlastních pochybách o něm i v něm - a i když to srovnání trochu kulhá, lze připomenout z podobného ranku Zábranův Celý život. Možná kniha roku?
JIŘÍ PADEVĚT, ředitel nakladatelství Academia Will Eisner: Spiknutí - tajný příběh Protokolů sionských mudrců (Academia) Vyprávění o nesmyslu, který má kořeny ve Francii konce 19. století a kterému dal konkrétní obrysy jistý Matvej Golovinský. Protokoly jsou nesporně nesmyslné falzum, přesto byly a jsou znovu vydávány a zneužívány antisemity všeho druhu nacisty počínaje a Hamásem konče. Vzhledem k tomu, že Will Eisner zpracoval Spiknutí jako komiks, možná jeho poselství pochopí i nějaký antisemita...
LADISLAV NAGY, překladatel Sándor Márai: Deníky I. a II.
(Academia) Nakladatelství Academia sáhlo po díle tohoto výjimečného prozaika vzápětí poté, co překlad románu Svíce dohořívají dosáhl věhlasu. A věnuje se mu od té doby soustavně. Posledním plodem tohoto zájmu jsou autorovy deníkové záznamy - stejně složité a naléhavé jako Máraiovy romány a povídky.
LIBUŠE BĚLUNKOVÁ, šéfredaktorka A2 kulturního týdeníku Frederik Peeters: Modré pilulky (Mot) Švýcarský autor Peeters vydal pozoruhodný komiks - na téma života s HIV pozitivními lidmi. Upřímný, až prostořeký hrdina začíná žít s dívkou a s jejím dítětem, oběma ohroženými nemocí AIDS. Křehký milostný příběh prokládaný množstvím léků odkrývá obranné reakce nejen společnosti, ale i těch nejbližších. Kresbám dominují oči.
ANEŽKA CHARVÁTOVÁ, překladatelka Jerzy Pilch: U strážnýho anděla (Fra) V březnu se podává daňové přiznání za loňský rok, já čtu loňské knihy. Tou březnovou pro mě je U strážnýho anděla Jerzyho Pilcha. Vypravěč sám sebe i knihu výstižně charakterizuje hned na začátku: „V žádné situaci jsem si nemohl odpustit dvojsmyslnou odpověď. Ovládal mě můj jazyk, který prahl po vytříbenosti stylu, ne-li dokonce nesmrtelnosti. Byl jsem v zajetí jazyka, byl jsem v zajetí žen, byl jsem v zajetí alkoholu.“ Doporučuji nejen (vyléčeným) alkoholikům!
