* LN Napsal jste už druhý román o parašutistech. Není už načase, abyste sám také podnikl seskok s padákem?
Zajímavý nápad! Ale považuju se spíš za spisovatele a úředníka, takže podobné adrenalinové aktivity ponechávám povolanějším.
* LN Proč se vůbec zaměřujete na druhou světovou válku a výsadkáře?
Druhá světová válka je nekonečnou studnicí příběhů, skutečných příběhů - o lidech v extrémních situacích, o jejich statečnosti, či zbabělosti, soubojích s nepřítelem či se sebou samým, o hledání té správné strany... Nemám příliš rád taková ta zjednodušující tvrzení, že „to už se stalo dávno“ - je to období, které se musí připomínat pořád, už proto, aby se nic podobného neopakovalo. Jestliže zrovna minulý týden mohli neonacisté vyvolat konflikt s policií v Litvínově, určitě nebude od věci si připomínat, kam vzestup podobných hnutí lidstvo dovedl ve 30. letech. Co se výsadkářů týče, je to spíše náhoda než záměr. Snažím se psát o těch událostech, které mě nějakým způsobem osobně osloví. V případě operace Anthropoid to byla vyloženě srdeční záležitost, v případě operace Biting okouzlení nad tou drzostí, s kterou Britové takovou akci dokázali provést... Rozhodně se ale nechci věnovat pouze výsadkářům - zajímavých, dramatických událostí se za války odehrálo mnoho.
* LN Co se tedy chystáte psát dál?
Jak říkám, nechci se upnout pouze k parašutistům, i když nevylučuji, že se k nim někdy nevrátím. Mám v hlavě několik nápadů, žádný z nich se tentokrát parašutistů netýká. Chtěl bych zabrousit do poválečného období, kdy Československo ztrácelo svou samostatnost, ale rozvíjím i myšlenku na román o českých bombardovacích pilotech ve službách RAF... Dostat nápad není zase tak těžké, sám s překvapením zjišťuji, kolik zapomenutých hrdinů česká historie skrývá -ale udělat z toho nápadu knihu, která zaujme, to mi asi bude ještě chvíli trvat.
* LN Ve Dvou proti Říši jste psal o československých parašutistech, v Operaci Bruneval zas o parašutistech britských. Dá se vypozorovat z hlediska Londýna odlišné zacházení s domácími a „zahraničními“ parašutisty?
Rozdíl nebyl v přístupu k národnostem, ten je třeba vidět v zařazení. Zatímco českoslovenští - obdobně jako další exiloví, ale i britští - výsadkáři operovali zpravidla ve službách SOE - Special Operations Executive, tedy jako zvláštní agenti pro operace v týlu nepřítele, oddíl majora Frosta, který provedl operaci v Brunevalu, byl regulérní vojenskou jednotkou, přibližně takovou, jak vnímáme výsadkáře dnes. Od toho se odvíjely jejich úkoly, zajištění a vybavení. Jinak operovaly skupiny, které měly - zpravidla pod krytím - působit v určitém prostředí, a je jedno, jestli v Praze, nebo na Balkáně, či v Norsku, a zcela odlišně jednotky, jejichž úkolem bylo navázat bojový kontakt se silami nepřítele, což je případ operace v Brunevalu.
* LN Při porovnání výsadků na území protektorátu a operace Biting také překvapí tak přesné trefení místa seskoku - přitom Gabčík a Kubiš letěli jen o dva měsíce dříve...
Operace v Brunevalu měla pro výsadek ideální podmínky - radar byl instalován pár desítek metrů od hrany útesu na pobřeží kanálu La Manche, doskoková zóna existovala pár set metrů za ním - takže stačilo přeletět kanál a výsadek shodit nad pevninou. Navigační omyly, kterými trpěly československé, ale i jiné výsadkové skupiny, byly způsobeny obrovskými vzdálenostmi, které musely posádky dálkových bombardérů urazit nad evropským kontinentem, kde bylo nařízeno zatemnění. V hluboké tmě Evropy nebylo snadné najít jasné orientační body - u Brunevalu jím byl samotný kanál La Manche.
* LN Obě knihy jste původně napsal anglicky. Co vám působilo největší problém při překladu do češtiny?
Těžko ukázat na jeden konkrétní aspekt. U Dvou proti Říši to asi byly historické reálie - v anglické verzi jsem se snažil mnohem víc vysvětlovat souvislosti, aby i nečeský čtenář lépe rozuměl tomu, kdo byl prezident Beneš nebo šéf vojenské rozvědky Moravec, co vlastně znamenala anexe Sudet a podobně. Při překladu do češtiny jsem musel hodně zvažovat, co má ještě smysl ponechat a co „musí pryč“, aby to český čtenář nepovažoval za podceňování či urážku. U Operace Bruneval to pak byla slovní hříčka Double Cross, geniální válečný vtip britských zpravodajců, který bylo nutné v češtině nějak vysvětlit, pokud možno jinak než hloupou poznámkou pod čarou. Nejsem překladatel, ale doufám, že se mi to v obou případech povedlo udělat tak, aby se lidem knížka líbila.
* LN Znáte konkrétní důvod, proč Operace Bruneval u britských nakladatelů neuspěla?
Pochopitelně neznám. Oslovil jsem desítky, možná stovky nakladatelství a literárních agentů a jejich odpovědi - pokud vůbec nějakou poslali - měly různá zdůvodnění, a nezřídka zněly velmi formálně. Je třeba ovšem vidět, že v literatuře asi neexistuje přesycenější trh než anglofonní, takže rozumím tomu, že román z britských moderních dějin od neznámého autora odněkud z východní Evropy nezněl jako příslib průlomu na pulty londýnských knihkupectví.
* LN Jak vás při koncipování Operace Bruneval napadl paralelní, fiktivní příběh velšského proněmeckého agenta? Operace Biting se zdá být dostatečně nosným příběhem sama o sobě - sehrála v tom roli vaše profese, to, že jste působil v českých bezpečnostních složkách?
Od začátku jsem cítil, že jakkoli je operace napínavá, samotná na román nevystačí. Rád střídám v ději různá místa, postavy a události -příběh se pak rozvíjí rychleji. A kdybych tady střídal - neustále neúspěšný - nácvik operace s přípravnými poradami velení, obávám se, že by to moc napínavé nebylo. Špionážní rovina se nabídla téměř sama, moje tehdejší profese v tom roli určitě také sehrála. Chtěl jsem román doplnit o tento fiktivní příběh, ale věděl jsem, že i ten musím striktně založit na tehdejší realitě - popisované metody MI5 i Abwehru jsou doložené, jednotlivé úřadovny měly svá sídla tam, kde je uvádím, a přehmaty, ke kterým docházelo, mají historický základ, například letmo zmíněný případ, kdy MI5 vyšetřovala tajné značky na sloupech elektrického napětí, aby se zjistilo, že jsou to pozůstatky předválečného cvičení skautů, se skutečně udál.
* LN Proměnila se vůbec nějak výrazně práce tajných služeb od doby druhé světové války, nebo jde především o posun v technických možnostech?
Řekl bych, že se změnily podmínky pro zpravodajskou práci -nikoli její podstata. Špionáž je obecně považována za jednu ze dvou nejstarších profesí v historii lidstva a její principy se nezměnily už několik tisíc let. Stačí si otevřít Umění války čínského stratéga Sun-c’ - ještě dnes může fungovat jako učebnice zpravodajství. Klíčem pro získávání informací je najít ty správné lidi, kteří vám je prozradí. Sebelepší satelit nebo odposlechové zařízení vám je nenajde, technika vám může jen pomoct. Pravda, dnes už není nutné vysazovat tajné agenty v noci na padácích a pašovat jim vysílačku ponorkou, ale pořád se musí na své místo nějak dostat nebo je na daném místě musí někdo oslovit a musí své zprávy předat tak, aby je přitom nikdo nezachytil. Jestli je to běžec s psanou zprávou jako za časů mistra Sun-c’ nebo speciálně zakódovaná informace poslaná po internetu - pořád je to přesun informace, který musí probíhat, a je tedy možné ho zachytit.
* LN Jak by podle vás na onu fiktivní součást Operace Bruneval reagovali Velšané?
Operace Bruneval není protivelšská kniha, v žádném případě. Skutečnost, že hlavní negativní postava je Velšan, by se neměla nikoho dotknout. Ona proněmecká nacionalistická skupina, z jejíhož jádra jsem onu postavu vytvořil, skutečně existovala, ale Velšané ji masově nepodporovali, Wales stál vždy pevně na straně Spojeného království. Koneckonců většina příslušníků commandos, které námořnictvo přivezlo jako palebnou podporu do Brunevalu k vyzvednutí radaru, byli také Velšané.
* LN Nyní pracujete v Evropské komisi v Bruselu. Jaké reakce slyšíte kolem sebe ohledně nastávajícího českého předsednictví a bude to pro vás znamenat něco výjimečného?
Je třeba zdůraznit právě tu Evropskou komisi - na rozdíl od Rady EU je Komise nadnárodní orgán, jehož úkolem je hájit zájmy Evropy jako celku, nikoli národních států. Komise se tedy rotace předsednictví v Radě dotýká minimálně. Hlavní budova rady nicméně stojí přes ulici a já rozhodně nepotkávám hysterické úředníky s vlasy zježenými hrůzou při představě, co vypukne 1. ledna, až „ti hrozní Češi“ převezmou předsednictví - jak se to občas objevuje v tisku. Nemáme se čeho bát, a nemáme hlavně důvod se něčeho bát. Nejsme o nic horší nebo lepší než ostatní členské země. Podobné obavy existovaly už loni ze slovinského předsednictví, a i když možná Slovinsko ničím zásadním neoslnilo, žádná očekávaná katastrofa se nekonala. Jsme součástí obrovského celku - celku, který má spoustu nedostatků a chyb, ale ve své podstatě je nádherný. Přestaňme měřit svět optikou malé zemičky, které každý ubližuje. Předsednictví není nějaký trest, který nám „zlý Brusel“ vnutil. Dostáváme příležitost Evropskou unii zlepšit. Zvykněme si na to, že na jejím budoucím vývoji už také neseme nezanedbatelnou odpovědnost.
***
Nepotkávám úředníky s vlasy zježenými hrůzou při představě, co vypukne 1. ledna, až „ti hrozní Češi“ převezmou předsednictví
Jiří Šulc (1969) Vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách České republiky, nyní pracuje v Evropské komisi v Bruselu. Vloni vydal debutový román Dva proti Říši, který pojednává o heydrichiádě a za nějž získal Literární cenu Knižního klubu. Nyní mu Knižní klub vydal druhou prózu z doby druhé světové války s názvem Operace Bruneval.
Druhá světová válka se musí připomínat pořád, aby se nic podobného neopakovalo. Jestliže minulý týden mohli neonacisté vyvolat konflikt s policií v Litvínově, není od věci si připomínat, kam vzestup podobných hnutí vedl ve 30. letech.
