Lékařská péče je celkově na nízké úrovni, konstatují české cestovatelské weby o Indii a doporučují v případě potřeby zavolat českou ambasádu nebo honorární konzulát a požádat o radu. Nejspíš byste si tedy řekli, že země, kde batůžkáře pronásleduje na mnoha krocích průjem, kde poskytují nemocnice jedno lůžko na tisíc obyvatel a kde prý v posvátné řece plovou zdechliny, není zrovna místo, kde by si cizinec nechal dobrovolně vyspravit arterie nebo transplantovat játra.
Opak je ovšem pravdou a ročně ji teď potvrzuje už na 150 tisíc zahraničních pacientů z vyspělých průmyslových zemí. Ti namísto nástupu do nemocnice v místě bydliště nastupují raději do letadla s destinací jako například Madrás, uléhají tam na sále pod cizí skalpel a nechávají si od hinduistických odborníků provádět plastické operace nebo si do těla vsazovat kyčelní klouby či bypassy.
„Uvažoval jsem původně o Německu nebo Belgii,“ svěřil se třiasedmdesátiletý opravář houslí George Marshall z anglického Bradfordu, který před pěti lety patřil k průkopníkům operační turistiky, „ale v Indii to nakonec vyšlo ještě laciněji.“ Urazil letadlem přes osm tisíc kilometrů do jihoindického Bangalúru, aby podstoupil operaci srdce, na kterou by doma v Británii musel buď půl roku čekat, nebo za ni zaplatit 19 tisíc liber. Takhle ho to i s letenkou vyšlo na čtvrtinu.
Z výjimky, o které v roce 2003 udiveně referoval britský tisk, se mezitím stal trend. Zatímco pan Marshall si zákrok ještě domlouval s vedením bangalúrské nemocnice samostatně emailem, dnes už se na zprostředkování operací zahraničním pacientům specializuje několik agentur. Jen firma Taj Medical Group odpovídá na 200 dotazů denně a zařizuje v Indii každý měsíc zákrok 20–40 Britům. Indická zdravotnická zařízení už navíc pro zahraniční klientelu otevírají konzultační kanceláře v Londýně nebo Dubaji a například síť asijských nemocnic Apollo už s americkými pojišťovnami vyřizuje přes počítač zakázky 24 hodin denně.
I pacienty z USA stojí totiž indické operace častokrát polovinu až čtvrtinu domácí ceny, zatímco Kanaďané zas nejsou ochotni na svou operaci dlouho čekat. Všichni se tu však o svých potížích a potřebách domluví, protože angličtina je pro Indy od časů britské správy druhým mateřským jazykem. I to může vysvětlit, proč indické zdravotní statistiky, které dnes mluví o operovaných cizincích z pětapadesáti nejrůznějších zemí světa, zaznamenávají největší přírůstek pacientů právě ze Spojených států a Británie.
Někoho sice od zákroku v Indii odrazuje několikahodinový let, sedmatřicetistupňová vedra, děti žebrající na ulicích nebo přežívající image zaostalé země, skutečný komfort se ale neustále zvyšuje. Zástupci nemocnice pacienta vyzvedávají přímo na letišti a v rámci rekonvalescence nabízejí pobyty u moře, kurzy jógy nebo další nadstandardní služby. Jižní Afrika, která operační turistiku také úspěšně rozjíždí, nabízí zahraničním pacientům dokonce návštěvu safari. Jeden den si necháte chirurgicky zvětšit prsa nebo zmenšit nos a druhý už vám v Krugerově parku mávají sloní choboty!
Boom operačních sálů pro cizince zažívá také Thajsko, Malajsie nebo Singapur, kde jen síť asijských nemocnic Apollo měla v uplynulém roce obsloužit na 600 tisíc cizinců. Nejsofistikovanějším přílivem valutových pacientů se ovšem pořád může chlubit Indie, kde zahraniční klientela tvoří až sedm procent všech pacientů. Odkud ten ekonomický a lékařský zázrak vlastně pochází?
Politika indického ministerstva zdravotnictví považuje léčbu přespolních za druh exportu, který si zaslouží finanční pobídky od státu stejně jako investice soukromého sektoru. To vždycky nebyla samozřejmost – teprve v 90. letech deregulace ekonomiky odstranila byrokratické překážky a umožnila dovážet nejnovější lékařské technologie, nakupovat pozemky pro rozšiřování stávajících nemocnic a čerpat na jejich nákup fondy ze zahraničí. A moudrá investice se zúročuje –- místní studie odhadují, že do roku 2012 budou operace cizinců v Indii představovat byznys s obratem jedné až dvou miliard dolarů.
I v příznivých podmínkách je ovšem potřeba odborníků a ani o ně nemá dnes Indie nouzi. Vedle softwarových čarodějů, kteří ze země v uplynulých deseti letech učinili hitechovou velmoc, produkují indické státní i soukromé školy a univerzity každoročně víc než dvacet tisíc lékařů, farmaceutů a zdravotnických pracovníků, kteří v dnešním internetovém věku pro americké nemocnice bez problémů vyhodnocují složité výsledky CT skenů a snímků magnetické rezonance MRI přímo z Indie, o chirurgických operacích s nejnovější technologií ani nemluvě. A tak se v souvislosti s indickými zdravotnickými subdodavateli nemluví jen o operační turistice, ale také o lékařském outsorcingu.
Takže nic proti přežívajícím představám o nízké úrovni, ale českým konzulům v Indii snad nevolejte ani s tím průjmem.
***
Nejspíš byste si řekli, že země, kde batůžkáře pronásleduje na mnoha krocích průjem a kde poskytují nemocnice jedno lůžko na tisíc obyvatel, není zrovna místo, kde by si cizinec nechal dobrovolně transplantovat játra. Opak je ovšem pravdou.
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
