Ne všechny kauzy z posledních let jsou jednoznačné tak, jako výskyt dětského textilu s motivy Milerova Krtka dovezeného před dvěma lety z Číny. Ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová se soudila o práva na vlastnictví populárních loutek s Městským ústavem sociálních služeb v Plzni o dost složitěji. Šlo o to, kdo byl autorem – zda Josef Skupa, s jehož jménem jsou Spejbl s Hurvínkem po všechna léta spojováni, nebo řezbáři Karel a Gustav Noskové, kteří údajně podle Skupova náčrtku figurky v roce 1919 vytvořili. Nakonec soud přitakal dědičce práv Štáchové. Známé jsou také spory vnuka Josefa Lady nejen pro komerční využívání Ladových motivů, ale i při použití jeho obrázků pro posunutou interpretaci (erotické doplňky Tomáše Vaňka), málo se však ví o případech, kdy jsou texty či ilustrace méně známých nežijících autorů použity bez vědomí dědiců. Třeba vnuk spisovatele a sběratele Martina Strouhala (jeho pověsti vycházely v letech 1944 a 1947) se soudil s prostějovským vydavatelem, který Strouhalovy pověsti vydal, texty převzal doslovně, originální ilustrace jen nepatrně upravil a podepsal svým jménem.
Některé spory jsou až kuriózní. Například spor o autorství opery podle knihy Celozemský univerzálný štát se táhne už 17 let. Autoři původní studie k budově nového Justičního paláce v Brně zase žalují soud i projektanty, že jim jejich dílo ukradli bez náhrady. Výtvarnice Barbara Šalamounová se pře s chomutovským zooparkem o práva k postavičkám ropáků, které pro film Jana Svěráka navrhla před více než 20 lety a jež zoopark použil pro recesistickou expozici.
