S exministrem Němcem by stát neměl spolupracovat
Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec se včera v televizi bránil nařčením, která na adresu jeho advokátní kanceláře vznesli premiér Nečas a ministr spravedlnosti Pospíšil.
Nutno říci, že tuhle příležitost promarnil. Za prvé svým chováním a výroky diváky utvrdil v tom, že jej Pospíšil trefil do brňavky, když mu zatrhl kšefty. Dosvědčují to zejména řeči o osobní mstě a Pospíšilových lidech (implicitně na ministerstvu museli být nějací Němcovi lidé). Němec Pospíšilovi vyčítá, že způsobí státu škody, když vyhodil šéfa vězeňské služby a zrušil tendr, který „transparentně“ proběhl. Odstupné, které stát vyplatí šéfovi vězeňské služby, je směšné ve srovnání s tím, co se dá ušetřit, když se odříznou od resortu některé pijavice. Škoda, která údajně státu vznikne, když Němec nedostane svou zakázku na domácí vězení, je pak čistě fiktivní.
Pan exministr svým chováním diváky plně přesvědčil o tom, že v resortu existuje spor nejméně dvou skupin, které si fungování státu představují diametrálně odlišně. Ta, kterou reprezentuje pan Němec a například paní Vesecká, vidí v ministerstvu převodovou páku politické moci, o čemž nás přesvědčili například v kauzách katarský princ či Jiří Čunek. Druhá skupina zatím neměla možnost osvědčit funkčnost své koncepce, a je jistě oprávněné Jiřího Pospíšila kritizovat za malou razanci v prvním funkčním období. Nicméně, má-li dnes podporu premiéra, je tu jistá šance, že své koncepty uskuteční.
A pan Němec tvrdí, že prý není závislý na zakázkách státu, a proto bude jen dobře, když s ním stát rozváže veškeré smlouvy. Už proto, že v dobách, kdy byl ministrem, jak dnes říká, měl vše pevně v rukou. Postavíme-li tohle tvrzení vedle kauzy katarského prince, pak musí být občanům jasné, proč by s tímhle advokátem stát spolupracovat neměl. A pokud nás Pavel Němec nabádá, abychom si ověřovali, zda je patnáctého, když to tvrdí ministr, desetinásobně to platí o jeho výrocích.
Čtěte „Justiční mafián‘ Němec...“ na straně 3
