Kanadský skikrosař Christopher Del Bosco byl v té chvíli na bezpečné třetí příčce. Stačilo, aby poslední desítky metrů dojel „na jistotu“, a první olympijskou medaili ve svém sportu měl jistou.
Jenže Del Bosco před posledním skokem zariskoval, do zatáčky si najel příliš ostře a nekontrolovatelně vyletěl do výšky. Každému bylo jasné, že tvrdý pád je nevyhnutelný, ale pro Del Bosca to musel být nekonečný let.
Potlučený pak dojel do cíle jako poslední. Sen o medaili byl pryč. „Udělal obrovskou chybu,“ usmíval se nečekaně bronzový Nor Audun Groenvold. „Právě o tom ale tento sport je.“
Byl to podobný moment jako před čtyřmi lety v Turíně, kdy si svou olympijskou premiéru odbyl starší bratříček skikrosu - snowboardcross. Američanka Lindsey Jacobellisová tehdy ve finálové jízdě jasně vedla, ale před cílem se rozhodla fanoušky potěšit závěrečnou parádičkou, jenže upadla a o zlatou medaili přišla.
Snowboardcross se tehdy dočkal nadšeného přijetí a stejným úspěchem skončil ve Vancouveru i olympijský debut skikrosu. Nebezpečný a napínavý sport se stal na hrách jasným hitem. Proč nemůžou být všechny disciplíny podobné skikrosu, ptali se sami sebe nadšení fanoušci.
Motokros s lyžemi Pravda, ti čeští takovým nadšením nehýřili. Důvod? Přece neúspěch Tomáše Krause. Děčínský rodák čtyři roky po sobě vyhrál ve skikrosu Světový pohár, byl jedním z průkopníků adrenalinového sportu, ale ve Vancouveru byste ho mezi nejlepšími hledali marně. Osmifinálovou jízdu sice suverénně vyhrál, ale ve čtvrtfinále skončil těsně třetí za pozdějším stříbrným medailistou Andreasem Mattem.
„Když byl první svěťák, tak jsem ho vyhrál. Když bylo první mistrovství světa, tak jsem ho vyhrál. Teď, když jsem v cíli, tak si říkám, že by nebylo špatný mít i tuhle trofej,“ smutnil Kraus. „Byl jsem vždycky průkopník skikrosu, protože je to zábava. A jsem rád, že se tomu teď věnuje tolik dobrých lidí.“
Někdo skikros přirovnává k lyžařskému motokrosu, jiný zase k jízdě na splašeném býku. Jen si to představte. Čtveřice lyžařů se řítí po úzké a klikaté dráze rameno na rameno, bojují o nejvýhodnější stopu před první zatáčkou, snaží se ustát nevyzpytatelné skoky a to všechno zhruba v osmdesátikilometrové rychlosti. „Tomu pocitu, kdy letíte vzduchem těsně vedle ostatních, se nic na světě nevyrovná,“ říkají shodně skikrosaři. Řekli byste, že podobný sport může lákat jen naprosté blázny. „Je to stejné, jako by se taxikář snažil závodit v zácpě a doufal, že při tom nenabourá,“ popisuje američan Daron Rahlves, bývalý sjezdař, který se na stará kolena vrhnul na skikros.
Pokud by se měl sestavovat žebříček nejnebezpečnějších sportů na olympiádě, skikros by musel být v jeho čele. Skutečně. Sjezd nebo skoky na lyžích sice na první pohled vypadají riskantněji, ale ke smrtelným zraněním v nich dochází jen zřídka. Dokonce i sáňkařská dráha, která ve Vancouveru připravila o život Nodara Kumaritašviliho, je statisticky bezpečnější.
Důvod je jasný. Na rozdíl od skikrosu nehrozí v těchto disciplínách střet se soupeři. „Skikros je rozhodně riskantní sport, určitě více než klasický sjezd, protože nemáte vždy všechno pod kontrolou. Musíte předem počítat s ruznými nástrahami, které se rychle mění,“ tvrdí Rahlves.
Ne vždy to ale vyjde. Například v roce 2006, jen pár týdnů poté, co v olympijské premiéře snowboardcrossu skončil dvanáctý, podlehl zraněním při závodě Světového poháru Švéd Jonatan Johansson. O několik měsíců dříve zase při jiném závodě přišel o život norský snowboardista Line Ostvold.
Sport, který olympiádě chyběl Skikros je přitom v porovnání se snowboardcrossem ještě nebezpečnější: závodníci nemusejí ovládat jen jedno „prkno“, ale rovnou dvě, riziko pádu navíc zvyšují ještě hůlky. Ostatně přesvědčil se o tom i druhý Čech Zdeněk Šafář, který už v kvalifikaci neustál jeden ze skoků a vylétl z trati. A to na ní v tu chvíli byl sám.
Zní to cynicky, ale právě na takové situace diváci u skikrosu čekají ze všeho nejvíce. Kontakt mezi závodníky není povolen, ale drobných střetů, které mohou v mžiku změnit pořadí, je nepočítaně. V šesti z posledních šestnácti jízd se diváci pádu dočkali, i když to nakonec nebyl takový „masakr“, který se očekával. Olympijská trať byla totiž kvůli dovezenému sněhu pomalejší, a tudíž se lyžaři nepředjížděli tolik co obvykle.
Nejde ale jen o nebezpečí. Zatímco sjezd má své mezičasy a časomíry přesné na setiny vteřiny, skikros je pro diváka mnohem přehlednější. Nezáleží na čase - vyhrává jednoduše ten, kdo první protne cílovou čáru. Vždyť stejný princip funguje ve většině dalších sportů.
Skikros je právě ten sport, který jinak upjaté olympiádě chyběl. Adrenalinová podívaná, při které tuhne krev žilách a vy si říkáte: Páni, to jsou ale blázni! „Mezinárodní olympijský výbor chce udržet krok s dobou a udělat olympiádu vzrušující. A skikros je skvělá příležitost,“ pochvalovala si Kanaďanka Ashleigh McIvorová.
Mimochodem, ve Vancouveru vyhrála. Stejně jako samotný skikros.
***
Novinky na olympiádách * 2010 Vancouver Skikros Celkem: 86 medailových disciplín * 2006 Turín Snowboardcross, rychlobruslení (štafety) Celkem: 84 medailových disciplín * 2002 Salt Lake City Dvouboby (ženy), obnoven skeleton Celkem: 78 medailových disciplín * 1998 Nagano Lední hokej (ženy), snowboarding a curling Celkem: 68 medailových disciplín * 1994 Lillehammer Akrobatické lyžování (skoky) Celkem: 61 medailových disciplín
