* LN RaiffeisenBank vyplácí odměnu za informace vedoucí k dopadení lupičů. Jak velký problém jsou přepadení dnes?
Ten problém banky mají. Je to relativně atraktivní, v bankách peníze jsou a nemůžou to být opevněné domy, to by tam klienti nechodili. V zásadě je to snadný terč a trápí nás, že se moc nedaří pachatele chytit. Četl jste někdy v minulosti, že dopadli bankovního lupiče?
* LN Teď si nevzpomínám.
To je ten problém. Banky chtějí, aby lupiči byli dopadeni a ostatní si to rozmysleli. A to je smysl námi vypsané odměny. Nejlepší prevence je, když uslyšíte, že někdo přepadl banku a chytli ho. To vytvoří atmosféru, kdy to nikoho ani nenapadne. Většinou to totiž nejsou profesionálové, ale lidi, kteří mají problém. Gambleři, nezaměstnaní, dlužníci. Nasadí si kuklu a vezmou si maketu pistole a vtrhnou do banky. Nezískávají velké částky, nedosáhne to ani stovky tisíc, ale je to velký dopad na lidi, kteří v bance jsou. Většinou jsou tam ženy, mladé holky. A zkuste si koukat do ústí pistole. To nikdo nechce zažít.
* LN Staráte se nějak o zaměstnance, co zažili loupež?
Máme psychologa, dáme jim možnost zotavení a snažíme se bezpečnostní ostrahou dávat pocit bezpečnosti na pobočce. Na druhou stranu, jsou tady lidi, co přepadení zažili dvakrát, třikrát. Někteří říkají, že to pro ně není nic nového a jiní po druhém v bance skončí. My se je snažíme přesunout na jinou pobočku a tak dále, podle typu člověka.
* LN Působí to na mě, že přepadení je častý jev.
Ne každé přepadení se dostane na veřejnost. Je to ale realita bankovního života. Není to, že bychom měli na sto pobočkách sto přepadení za rok, to ne. Ale je to více než deset. A samozřejmě se rok od roku liší.
* LN Jste výkonný ředitel IT. Zaznamenal jste pokusy o nabourání do sítě?
Internetová kriminalita rok od roku roste, ale zatím nejsme tak zajímavý terč pro organizované skupiny. Dneska se toto hodně dělá z Ruska a jiných zemí, kde do toho organizované skupiny investují statisíce a miliony dolarů, aby se mohly nabourávat. Zaznamenali jsme útok, někdo se k nám pokoušel dostat a nepodařilo se mu to. Nedělám si ale iluzi, že dříve nebo později, tím jak jako banka rosteme, se staneme zajímavější.
* LN Takže zatím vítězí banky?
Nejvýznamnější hráč není banka, ale klient, ten, kdo drží svoji identifikaci. Já můžu mít stoprocentně zabezpečený systém deseti hesly, když to zjednoduším, ale ve chvíli, kdy si ta hesla napíšete na papír a položíte ho na stůl, tak kdokoliv jiný se přihlásí a vypumpuje vám peníze. Devadesát procent úniků peněz vzniká tímto způsobem, ne že by se někdo naboural do systému zvenku. Nevěřil byste, kolik lidí si nalepí PIN na kartu.
* LN Poté, co se RB spojila s eBankou, stali jste se lákavějším cílem?
Souvisí to jak s velikostí, tak s tím, že RB původně neměla tak rozšířené internetové bankovnictví. Je to stabilní rakouská banka a klienti byli nastavení na přímý kontakt s bankéřem. Kdežto eBanka byla nastavená na opačný pól. eKonto je účet po internetu a jeho hlavní přednost je internetové bankovnictví. Riziko vzrostlo, ale jsme si toho vědomi. Nedá se říct, že jsme krok napřed, to bývá naopak, cílem je, aby zabezpečení bylo tak dostatečné, že se jeho překonání pachatelům nevyplatí.
* LN A jak to spojení bank vnímali klienti? Říkal jste, že se spojily dva protipóly.
Všechny výzkumy, které si my děláme, ukazují na to, že s tím problém nemají. Je důležité dát klientům, co chtějí. To nejde pro všechny. Je řada skupin klientů, které obsloužit nejde. My jsme se zaměřili na určité segmenty klientů a máme to, co chtějí. Například eKonto není typický učet pro vyučeného šedesátiletého člověka, který se nesetkal s počítačem. Já bych mu eKonto nedoporučoval, byl by s ním trochu nešťastný, ale to neznamená, že si u nás konto založit nemůže. Máme i taková, která lze obsluhovat tak, jak byl zvyklý.
* LN Co spojení znamenalo pro vás? Byl jste generálním ředitelem eBanky.
Já si to užíval, protože jsem úspěšně završil misi v eBance, což znamenalo dostat ji do zisku a prodat silnému partnerovi, který by ji dále rozvíjel. Rozmýšlel jsem se, jestli není čas jít o dům dál, protože já už jsem v životě několikrát změnil práci po dokončení projektu. Vážně jsem o tom uvažoval a jednal o jiných možnostech, ale nakonec mě přesvědčili, abych zůstal. S ostatními se znám už dlouho, bavili jsme se celkem otevřeně a já do spojené banky přišel dělat integraci obou bank. V jednu chvíli jsme potřebovali převzít zodpovědnost za IT a já si řekl proč ne, i když jsem to nikdy nedělal. Do té doby jsem dělal finance. Ale jsem rád, zase dělám něco nového a tvůrčí práce mě baví.
* LN Mám možnost mluvit s členem představenstva banky. Co to vlastně obnáší?
Když bych chtěl být sarkastický, tak řeknu velkou zodpovědnost, protože svým majetkem zodpovídám za to, že banka funguje. Je to ale manažerská práce jako každá jiná. Být členem představenstva je v téhle branži asi nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Nicméně i zde jsou rozdíly - jsou členové představenstva, co mají pod sebou několik desítek lidí a členové, co mají pod sebou manažery a tisíce lidí. Je to manažerská práce a je snad o něco složitější, že nemáte vymezenou oblast. Jsem zodpovědný za IT, ale jako člen představenstva musím rozhodovat a vědět o všech věcech v bance.
* LN Takže hlavně zodpovědnost?
Ano, dá se to říct. Pokud to ale děláte déle, tak vám to přijde normální.
* LN Dělal jste ekonomického redaktora, jak jste se k tomu dostal?
Studoval jsem přírodovědeckou fakultu a nastoupil jsem na obor ekonomie a demografie. A jenom jsem se rozhodoval, kterým směrem půjdu dál. Moje diplomová práce byla spíše zaměřená na ekonomii a banky čili to dopadlo tak, že jsem získal místo v Komerční bance. A ekonomickým redaktorem jsem byl až v pátém ročníku, kdy té školy už moc není. To bylo hodně zajímavé, jako student jsem měl na starosti vládu a ekonomický sektor a potkával jsem se s významnými lidmi.
* LN Dopomohlo vám to ke kontaktům?
Určitě. Záhy jsem zjistil, že ti lidi jsou úplně normální, ať jde o manažery bank, nebo premiéra, takže jsem ztratil neoprávněný respekt, který řada lidí má vůči této sféře. Beru to normálně. Dnes je ministr a zítra jím už nemusí být.
* LN Hrajete beachvolejbalovou ligu a s kolegou jste v žebříčku dokonce pátí. Od bankéře bych nečekal, že bude aktivní sportovec. Nebo je to obvyklé?
Já jsem původem basketbalista. Hrál jsem to léta a na vysoké škole jsem hrával první ligu. Byl jsem dokonce v juniorském výběru republiky. Po letech jsem se rozhodl, že už na to nemám čas, trénuje se pětkrát týdně a o víkendech jezdíte po republice. Nechal jsem toho a začal jsem hrát volejbal. Začal jsem od nuly a dneska to docela jde.
* LN Hrajete to vážně, nebo je to potřeba jako relax po „bankeřině“?
Dneska už jsem definitivně za tím, že bych chtěl trénovat vážně. Spíš je to pro mě droga a chci si vyčistit hlavu. Tlak je v práci velký. Máte deset jednání a na každém se po vás chce, abyste něco řešil. To na člověka vytváří tlak.
* LN Znám případ, kdy zaměstnankyni banky zodpovědnost, jestli napíše o nulu více nebo méně, donutila odejít. Jsou podobná traumata běžná?
Taková traumata nevidím. Lidi, se kterými se stýkám, jsou spíše manažeři nebo experti, nejsou to ti, co zadávají nuly do počítače. Je ale vidět, že lidi tlak snášejí různým způsobem. Jsou lidi, o kterých víme, že nejsou zvyklí být pod tlakem. Dáte jim úkol a oni ho splní perfektně. Když jim dáte více úkolů, tak to nejde. A pak jsou ti, co to dlouho snáší, ale některé z nich nakonec odvezou do nemocnice.
Zákulisí Martina Koloucha
CV Vzdělání: 1994 - absolvování Přírodovědecké a Filozofické fakulty UK v Praze. Praxe: 1994-1995 - ekonomický redaktor 1995-1998 - různé pozice v Komerční bance, naposledy jako vedoucí oddělení strategie 1999-2000 - senior konzultant ve společnosti Deloitte & Touche 2000-2002 - Komerční banka, ředitel odboru pro rozpočet a plán 2002-2006 - eBanka, finanční oblasti, a výkonný ředitel oblasti Finance 2006 - zvolen předsedou představenstva a generálním ředitelem eBanky V současné době je jedním ze dvou členů představenstva eBanky, kteří jsou nyní členy představenstva RB. Něco navíc... Kolik hodin denně pracujete? Jsou dny, kdy pracuji bez přestávky a je to až nepříjemné. Devět až deset hodin.
