Nacista Barth zemřel na svobodě, ale s verdiktem vinen
Zemřel nacistický vrah. Na svobodě. Novinový titulek oznamující smrt Heinze Bartha zakrývá ve vynucené zkratce jeden důležitý detail, pro Česko nanejvýš aktuální. Že Barth byl řádně odsouzen. I stejně stará bývalá prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová zemře nejspíše na svobodě, ale právně vzato jako nevinná. To je, oč tu běží.
Na případu Barth můžeme kritizovat leccos. Nemusí se nám líbit, jak snadno po válce unikal, a to právě v komunistickém Německu. Nebo i skutečnost, že byl deset let před smrtí propuštěn. Jisté však je, že v roce 1983 mu soudci v NDR vyměřili doživotí. Jeho závěrečný účet tak vyznívá jednoznačně – vinen.
I na případu Brožová můžeme kritizovat mnohé, počínaje tím, že nebyl otevřen už před 17 lety. Ale to nejdůležitější se stihnout ještě dá. Co si jednou historici a studenti přečtou na jejím závěrečném účtu? Že spravedlnost tohoto státu se o Brožovou ani nesnažila? Právě na to nás upomíná Barthův skon.
Je rozdíl mezi spravedlností a výkonem trestu. Ten je pro lidi ve stáří Brožové či Bartha jen symbolický. Stát ho může odložit či pardonovat. Ale soudním procesem dává onen stát najevo, že v občanech pěstuje cit pro spravedlnost a tím i loajalitu k sobě samému.
Čtěte „Pokání popravčího...“ na str. 9
