Říká se, že vůl je dobrý, když mu drží rohy, a muž, když si stojí za svým slovem. I fotbaloví fanoušci by si určitě manažera národního týmu Vladimíra Šmicera vážili víc, kdyby neodvolal kritiku, kterou minulý týden adresoval pražské Spartě. Klubu, jenž nejdříve omluvil své mladíky ze srazu reprezentace do 21 let, aby je potom v přípravném zápase oblékl do dresů s jinými jmény.
Byl to podvod. Nic jiného. A za takovou šaškárnu, která navíc vrhá špatné světlo na český fotbal, se má platit. Šmicer měl pravdu, když požadoval pro Letenské tvrdé tresty. Proč ale všechno zničil tím, že kritiku odvolal? „Mrzí mě to. Stala se z toho nafouknutá bublina a já chci mít klid,“ řekl včera.
Podlehl snad náhlé slabosti způsobené čecháčkovstvím? Měl strach, že ho Sparta vydusí u disciplinární komise nebo ho nepustí na zápas s Liverpoolem? Ať už to bylo jakkoliv, doplatí na to sám. Zničil totiž váhu vlastních slov.
