Z včera zveřejněného stanoviska pléna Ústavního soudu vyplývá, že policie může odebírat vzorky vlasů, slin a pachové stopy i proti vůli podezřelého a může při tom využít donucovacích prostředků. Policisté tak napříště každého podezřelého (nikoli obviněného) budou moci buď pokutovat, nebo mu vzorky odebrat násilím. Jak to asi dopadne? Policie milující databáze a usnadňující si práci bude vesele odebírat ve jménu „objasněnosti“.
Aktuální stanovisko ÚS je odlišné od nálezů z února 2006 a května 2007. Na vzorky vlasů či DNA ze slin pohlíží soud nyní jako na obyčejné stopy, které si policie běžně opatřuje. Disentní stanovisko Elišky Wagnerové pojmenovává jasně argumentační slabiny většinového pohledu ústavních soudců. Za prvé je tu naprostá neproporcionalita – okolnosti nehrají roli. Když to přeženeme, je úplně jedno, jste-li podezřelí z krádeže jízdního kola či ze zmasakrování mateřské školky, vždycky s vámi může být zacházeno stejně. Policejní svévole nemá žádné omezení, například že by se vzorky odebíraly až obviněným nebo že by o nedobrovolném sběru vzorku rozhodoval soudce.
Proč tolik povyku kvůli vzorkům? Policie si v průběhu několika málo let vybuduje jistě velice rozsáhlou databázi. Ta je velmi ceněným obchodním artiklem pro komerční sféru a každý, kdo nežije v téhle republice týden, si rozhodně dovede představit, jak taková databáze z policie unikne. Málokdo si připustí, že do role sprostého podezřelého se může dostat velmi snadno a úplně nevinně, takže policejní optika bude mít vždy dost příznivců. Ústavní soudci možná musejí ignorovat poměry v zemi ve jménu abstraktních principů, avšak nesoudcové jsou nuceni s jejich rozhodnutími žít.
