Zdánlivou naivitu lze chápat i jako umanutost a z pozice vydavatele plnění si přání, která prostě nikdo jiný za něj nesplní. Tendence mnohých porovnávat texty zbavené hudební složky s poezií, případně je za ni automaticky považovat jsou známé. Určitě jsou autoři, kde to je i na místě, ale co ti ostatní? Rovnou je předem zavrhnout? Soubor má podtitul „Texty českého noise, hc a punku“, což může být samo o sobě pro mnohé signál k opovržení. Jaképak myšlenky u pankáčů? Novinář Tomáš Weiss, který texty vybíral a sborník sestavil, ovšem tuto scénu dlouhá léta sleduje, píše o ní a podařilo se mu vybrat vzorek nejen reprezentativní, ale i opravdu zajímavý. A to překvapivě i pro ty, kteří na dotyčné interprety nikdy nenarazili.
Ne, nejde tu o nějaké utajené literární hnutí.
Vzorek scény, u které se až na výjimky zpěv obvykle ztrácí mezi decibely, však často nabízí zajímavé pohledy, nezvyklé souvislosti i myšlenkové zkratky.
Kdo by čekal jen sociální témata a protispolečenský protest, bude překvapen. Častější je nahlédnutí do mikrosvětů jejich autorů, nesrozumitelné, ale přitažlivé naznačování, ideální startovní bod pro to, aby se roztáčely spirály fantazie. Častými motivy jsou hledání, pochybnosti, vyrovnávání se s realitou, naopak humor a optimismus se vyskytují spíš sporadicky.
U patnácti pohledů na svět, vždy zastoupených několika stránkami, jen těžko hledat spojnice. Scéna okolo vydavatelství Silver rocket je žánrově pestřejší, než by se na první pohled mohlo zdát, a lyrika například Ondřeje Ježka z OTK je zcela odlišná než texty Martina Hůly pro Sporto. Naopak dvě historické exkurze v podobě Michael’s Uncle a Meat House Chicago I. R. A. vlastně z celé řady vůbec nevybočují.
Jedni se vyjadřují prostřednictvím jednoho či dvou čtyřverší, jiní do párminutové skladby nacpou málem filozofické pojednání. Pokud čtenář zná danou skladbu, jistě mu mohou naskakovat další asociace, ale dost často absence hudby vůbec nevadí. Texty ožívají vlastním životem, vynořují se u nich nové významy, fungují a oslovují i samostatně. Příručka, nebo inspirace?
Autor v předmluvě vtipně radí nosit knihu na koncerty daných skupin a vyžadovat po nich, aby vždy před hraním oznamovali čísla stránek. Jistě i to, že se fanoušci možná poprvé dozvědí, o čem jejich idoly vlastně zpívají, může být od knihy chápáno jako přínos. Nicméně i onen punkový model, že třeba někoho mohou tyto „propletené poletující myšlenky“ inspirovat k vlastnímu zformulování pohledu na svět, by vůbec nebyl špatný.
***
HODNOCENÍ LN ***** Tomáš Weiss: Zpěv do odposlechu víc
Vydavatel: Za tratí, Beroun 2009
Absence hudby vůbec nevadí. Texty ožívají vlastním životem, vynořují se u nich nové významy, fungují a oslovují i samostatně.
