Šéfové dvou nejsilnějších stran se hádají o termín šrotovného. Je příznačné, že Jiří Paroubek žádá, aby bylo v září nebo v říjnu. Mohl by je prezentovat jako dar ČSSD občanům, i když je bude financovat každý ze svých daní. Připomíná to slib „zaplatíme za vás poplatky“, tak úspěšný v krajských volbách. Ten byl ovšem také lživý, poplatky jdou i z kapes těch, za které kraje nic neuhradí. Zkrátka marketing vládne ČSSD.
Topolánek chce naopak odsunout šrotovné co nejdál od voleb, protože jeho strana se k tomuto populistickému triku nehlásí. Chce to i proto, že momentálně jsou automobilky na našem území plně zaměstnány výrobou pro jiné, „šrotující“ státy. Topolánek tiše sází na to, že do ledna bude jasněji nejen na politické scéně, ale i ohledně vyhlídek ekonomiky.
Veškerá racionalita je ve psí v okamžiku, kdy Jiří Paroubek začne občanům nalhávat, že ČSSD nabízí každému nikoli třicet korun, ale třicet tisíc. Jednak šrotovné není pro každého a pak se rozhodně nedostane na všechna stará auta, takovou částku stát nemá.
Oblíbeným argumentem ČSSD je, že nesmíme být černými pasažéry, prý většina Evropy šrotuje. To opět není pravda. Navíc ČSSD veřejně důsledně prosazuje politiku černých pasažérů v rámci naší bezpečnostní politiky (Afghánistán). Černými pasažéry šrotovného jsou hlavně automobilky, těm se promítne do tučných dividend.
Více čtěte na straně 15
