Zatmění začne v pátek 1. srpna dopoledne krátce před jedenáctou hodinou. Měsíc se do Slunce „zakousne“ u jeho horního okraje. Podívaná vyvrcholí čtvrt hodiny před polednem, celý sluneční disk se opět objeví krátce po půl jedné.
Vzácný úkaz můžete pohodlně a bezpečně sledovat pomocí speciálních brýlí nebo temného svářečského filtru. Rozhodnete-li se pozorovat zatmění malým dalekohledem, pak si obraz Slunce promítněte na papír. Do dalekohledu se v žádném případě nedívejte!
Ať už budete v pátek 1. srpna kdekoli, rozhodně se na sluneční zatmění podívejte. Vždyť další takový úkaz bude viditelný z pustin Tichého oceánu 26. ledna 2009 a v Evropě si na částečné zatmění Slunce počkáme až do 4. ledna 2011. Úplné zatmění přitom bude přímo z našeho území pozorovatelné až 7. října roku 2135. Tedy pokud bude pěkné počasí... Padající hvězdy Zážitky ze zatmění Slunce nebudou ještě zapomenuty, a už v úterý 12. srpna 2008 kolem poledne proletí planeta Země nejhustší částí proudu drobných částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle.
Některá tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku: sloupec plazmatu, ionizované a excitované atomy rozprášeného kosmického prachu. Bude se nám zdát, že tyto „padající hvězdy“ vylétají jakoby ze souhvězdí Persea. Proto se jim říká Perseidy.
Pokud se mezi 11. a 14. srpnem podíváte na ranní nebe, zahlédnete až několik desítek meteorů. Podmínky k pozorování však nebudou úplně ideální, protože bude rušit svit dorůstajícího Měsíce.
Ten převezme hlaví roli v noci ze 16. na 17. srpna, kdy vstoupí do plného zemského stínu. Už kolem 21. hodiny se jeho levý okraj nápadně setmí. Do plného stínu se začne nořit po půl desáté. Nezmizí v něm ale úplně - ve 23 hodin a 10 minut, kdy úkaz vyvrcholí, bude přece jenom horní část měsíčního disku stále ještě osvětlena Sluncem. Celé vesmírné divadlo skončí zhruba tři čtvrtě hodiny po půlnoci. Další zatmění se zopakuje až 9. února 2009.
Po celý měsíc září nízko nad obzorem oslnivý Jupiter. Dočasně tvoří dominantu souhvězdí Střelce. Viditelný je již za soumraku a zapadá krátce před svítáním. Nízko nad západním obzorem lze sledovat hned tři planety: oslnivou Venuši, neméně nápadný Merkur a o něco slabší Saturn.
Obrázek
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem srpna ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem srpna ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem srpna v 1 hodinu po půlnoci pootočíme mapu o 30 stupňů.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
