* LN Nigérie slaví 50 let nezávislosti na Británii. Koloniální minulost je něco, s čím se dodnes vyrovnává celá Afrika. Zůstanemeli u subsaharské Afriky, kam spadá i Nigérie, jak moc ji kolonizace „zničila“?
Kolonizace ji především „rozparcelovala“ na mnohdy nesourodé celky. Hranice jednotlivých zemí vznikly kdesi v Evropě u stolu, nerespektovaly, kde žijí jaké společnosti a jak spolu vycházejí. Dobrým příkladem jsou Somálci, které kolonizace rozdělila do pěti států. V řadě míst kvůli tomu vypukly etnické konflikty. Například v takovém největším africkém státě, Súdánu. Arabský sever byl tak dlouho upřednostňován na úkor černošského jihu, až se země de facto rozpadla. Vznikla nerovnováha, protože kolonizátorům pranic nezáleželo na mezietnických vztazích.
Na druhou stranu je třeba říct, že ne všechno negativní lze dnes přičítat na vrub kolonialismu. K mnoha konfliktům docházelo ještě předtím, než si kontinent rozdělily evropské mocnosti.
* LN Mnohé státy po získání nezávislosti ovládli diktátoři. Snažili se tím udržet moc tam, kde to nešlo kvůli etnickým nebo náboženským sporům?
V řadě zemí se ujaly moci neblahé režimy. Zčásti za to může studená válka, tehdejší mocnosti si v Africe pěstovaly své diktátory.
To se týkalo Sovětského svazu, Spojených států nebo Francie, která dodnes podporuje režimy v Čadu nebo v Gabonu. Svým způsobem se dá říct, že jde o logické vyústění kolonialismu - diktátorské režimy mají stejně jako koloniální panství k demokracii hodně daleko. Otázkou je, co je vlastně pro Afriku řešení. Pokud jde o import západní demokracie, není jasné, nakolik je pro Afriku vlastně přijatelná, jinými slovy jestli o ni některé země vůbec stojí.
* LN Éra diktátorů byla na vzestupu v 70. a 80. letech, dnes se řada zemí, kterým vládli, stabilizovala. Myslíte, že diktátoři postupně vymizí úplně?
Éra diktátorů, zdá se, skončila, ale současnost není zcela optimistická. Pořád je tu dost režimů, které mají k demokracii hodně daleko, například Rovníková Guinea, Súdán, Čad nebo Republika Kongo.
* LN Co současný kolonialismus? Hodně se mluví o dravé Číně, která v Africe těží, co se dá?
Pravda je, že se Čína v Africe hodně angažuje. A souvisí s tím i sekundární vlivy, to jest i takové věci jako podpora diktátorů atd. Na druhou stranu Číně nelze upřít, že v Africe investuje. Například v Etiopii vybudovala řadu silnic, stejně jako v dalších státech.
Dnes se zkrátka přemýšlí jinak -stabilní Afrika je pro země, které v ní mají své zájmy, mnohem cennější. LN Napadá vás příklad země, která se s koloniální érou vypořádala bez problémů a dnes by mohla být pro ostatní vzorem?
Takovou zemí je Botswana, kterou charakterizuje politická stabilita. Nebo i Benin, kde sice do roku 1990 vládli marxisté, ale který se proměnil v rozvíjející se zemi navzdory tomu, že nedisponuje přílišnými surovinovými zdroji.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
