Bohemka je jenom jedna, Bohemka je z Vršovic – tak zní závěr jednoho z pokřiků fanoušků, jehož začátek poněkud zemitěji nabádá všechny, kdo by chtěli jejich oblíbenému klubu ublížit, aby od něj dali ruce pryč. Ani hlasitý řev z tribun ale nezabránil stěhování na novou adresu. Fanoušci zelenobílých sice ve Vršovicích zůstanou, jenže nikoliv v domáckém Ďolíčku, ale v moderním Edenu napůl se Slavií. Emoce stranou. Tady jde o střízlivý kalkul majitelů, jak zadlužený klub zachránit.
Také fanoušci Slavie se bouří – nechtějí se dělit o fotbalovou základnu, na niž dlouho čekali. Málokdo z nich si však vzpomene, že v letech, kdy Ďolíček u Botiče vyrostl, byste našli stadion Slavie nikoliv v Edenu, ale na Letné. Tedy do doby, než musel ustoupit stavbě Stalinova pomníku.
Kdyby si příznivci sešívaných po půlstoletí na křivdu vzpomněli a pokusili se ji napravit, musela by se Slavia o zázemí dělit se Spartou, protože dva stadiony se dnes na Letnou už jednoduše nevejdou. A v Edenu by rázem bylo dost místa pro Bohemku.
Čtěte „Bohemians...“ na str. 24
