České kvarteto běžců, toužící na mistrovství světa v Liberci po medaili, totálně propadlo a do cíle doklouzalo na předposledním dvanáctém místě se ztrátou pěti minut na vítězné Nory.
Zničená čtveřice českých lyžařů za cílem pod deprimující tíhou bídného představení před 37 tisíci diváky jen těžko hledala slova, kterými by zklamání vysvětlila.
Snad nejvýstižněji situaci zhodnotil finišman kvarteta Martin Koukal: „Dnes jsme to podělali všichni. Každý svým dílem. I já jsem mohl předvést lepší výkon.“
Pouze jednou v historii zažili Češi ve štafetě ještě truchlivější představení. V roce 2001 v Lahti zhatil veškeré šance již na prvním úseku Josef Kučera. „Tehdy jsem byl rád, že jsem vůbec dojel do cíle. Byl to strašný pocit. Po závodě aby pak člověk chodil kanálama,“ vzpomínal včera v Liberci Kučera. Jakš jako Kučera v Lahti V naprosto stejné situaci se v pátek ocitl na prvním úseku Martin Jakš. Po pár stovkách metrů mu v těžkém mokrém sněhu došly síly a Bauerovi předával až na 13. místě s beznadějnou ztrátou 2:20 minuty. V těch chvílích letité touhy po ataku medaile, právě v tomto závodě, vzaly definitivně za své...
„Vůbec nechápu, co se přihodilo,“ soukal ze sebe totálně vyčerpaný Jakš. „Položilo mě již druhé stoupání. Snažil jsem do toho dát všechno, ale prostě to nešlo. Moc mě to mrzí vůči klukům i lidem, kteří přišli. Až jsem se divil, že na mě nikdo neházel žádný shnilý jablka.“ Lukáš Bauer, muž, od něhož se očekávalo, že na druhém úseku určí tón vývoje štafety, sledoval na světelné tabuli odehrávající se horor s děsem ve tváři. „Demoralizující situace to přímo nebyla, ale příjemná tedy také ne,“ povídal potom. „Zvlášť když víte, že vzhledem k vysoké ztrátě nejspíš pojedete sám. Ale i já tahal za kratší konec. Dnešek přinesl velké zklamání,“ dodal muž, který na svém úseku zajel devátý nejrychlejší čas. Magála poslal na první skejtový úsek na třináctém místě.
Že je medaile definitivně ztracena, prý Bauer pochopil celkem brzy: „Asi ve chvíli, kdy měl Jakšík ztrátu minutu a půl, bylo jasné, že se náš sen už nenaplní.“ Na Koukala křičeli, ať se šetří Jiří Magál zůstal na třetím úseku na třináctém místě, a když si odepínal běžky, jen stěží zadržoval slzy. „Bojoval jsem ze všech sil,“ povídal pomalu. „Ale nešlo to... Je to hrozný. Snad nejhorší sportovní zážitek... Brzy už budu končit a tohle měl být můj nejdůležitější závod kariéry.“
Martin Koukal přiznal, že když vyjížděl ve zcela beznadějné situaci na trať, motivaci už necítil. „Přesto jsem se snažil, ale bylo to těžký... Diváci byli super, ale když na vás tak třetina z nich kolem trati pokřikuje, ať se už šetřím na nedělní padesátku, tak to je drsný. Ve chvíli, kdy potřebujete vzpruhu, tak vás tohle dorazí.“ A pak po chvíli mlčení dodal: „Každopádně jsme ale jedna štafeta a namočeni jsme v tom všichni čtyři.“
Další informace z MS v Liberci na straně 16
