Hokejisté reprezentovali patronátní podniky, takže tým Litvínova postoupil koncem 50. let do nejvyšší soutěže pod názvem Stalinovy závody Litvínov.
„Říkali jsme si - za války se fabrika jmenovala Herrman Göring Werke, tak to máš prašť jako uhoď. Ale věděli jsme, že jsou mezi námi donašeči, drželi jsme hubu a krok. Byli jsme rádi, že můžeme hrát hokej,“ vzpomíná tehdejší brankář Litvínova Josef Bruk, nyní osobní trenér Dominika Haška a kouč gólmanů Sparty.
Počátkem 60. let se klub přejmenoval. „To už nahoře pochopili, co byl Stalin zač, tak jsme se stali Chemickými závody československosovětského přátelství,“ usmívá se 73letý Bruk.
Litvínov v tom nebyl sám - hokejová Sparta se v letech budování socialismu jmenovala Sokol Spartak Sokolovo a Plzeň „zdobil“ název Leninovy závody.
„Jenže lidi na stadionu stejně křičeli Škodovka, což byl symbol kapitalismu,“ připomíná bývalý plzeňský útočník Zdeněk Haber (72). „Ale museli jsme mlčet. Později, když už jsme jezdili na Západ, s námi cestovala „očka“, samí ptáci – jeden se jmenoval Sýkora, jiný Stehlík. Říkali nám -je tam hodně zboží, ale lidi na to stejně nemají peníze. Útočník Jarda Rosický se zeptal: Jak to víte, vy jste tam byl? Ne, ale naši soudruzi nás informovali, odpověděl ten chlápek,“ přibližuje dobu Haber. „Chechtali jsme se, a já pak šel na kobereček,“ dodává.
