Když se ale Američané zapojili do války ve Vietnamu, začaly růst výdaje na armádu i dluhy, které vláda ve Washingtonu částečně splácela inflací. Stav nebyl udržitelný, a směnitelnost za zlato musela být zrušena.
Dolaru později paradoxně pomohla ropná krize v 70. letech, která řádně zatopila americkému hospodářství. Díky dohodě s OPEC, sdružením států vyvážejících ropu, že se černé zlato bude prodávat výhradně za dolary, vzrostl zájem o tuto měnu, a tím pádem i její hodnota a prestiž. Zlatá léta dolaru a celé ekonomiky USA se pak datují k 90. letům, kdy odstartoval rozvoj informačních technologií.
Americkým firmám rostly zisky, což přilákalo investory do akcií a na to konto posílil i dolar. Období konjunktury pak v roce 2001 ukončilo splasknutí „internetové bubliny“, krize automobilového průmyslu i teroristické útoky z 11. září.
Od této doby začíná kolotoč snižování úrokových sazeb, oslabování dolaru a zadlužování Američanů. Vše vyvrcholilo ve druhé polovině minulého roku, kdy americká centrální banka Fed do ekonomiky nalila 600 miliard dolarů, aby penězi „promazala“ zaseknutý motor ekonomiky. To automaticky vneslo na trh nejistotu, a investoři se začali uchylovat ke zlatu, které platí za jednu z nejstabilnějších investic. Dolar tak dostal nelichotivé vysvědčení.
lin
PRAHA Již od roku 1994 intervenuje Čína ve prospěch jüanu. To jí umožnilo omezit, či přímo zastavit posilování své měny vůči dolaru a ostatním světovým měnám.
Také to však vyvolalo velkou vlnu kritiky. Asi nejčastějším argumentem je, že podhodnocená měna učinila vývoz z Číny do Spojených států levnější, a naopak z USA do Číny mnohem dražší. Někteří američtí zákonodárci dokonce argumentují, že čínská měnová politika je hlavním faktorem, proč v USA vzrostl obchodní deficit v loňském roce o 26 procent a spousta Američanů tak přišla o práci.
Na kritiku světového společenství Čína reagovala tím, že mezi lety 2005 až 2008 nechala národní měnu posílit, a to o 21 procent. S příchodem finanční krize však uvolnění přestalo a měna si držela stálý kurz 6,83 jüanu za dolar.
V půlce loňského června však Čínská centrální banka oznámila, že vzhledem k současným ekonomickým podmínkám je třeba reforma čínského kurzovního sytému. Měna tak od června do konce loňského prosince posílila o 2,9 procenta. Minulý týden Peking rovněž oznámil, že nechá jüan v tomto roce posílit o pět procent.
Jüan dokonce aspiruje na to, že by jednou mohl nahradit dolar a stát se tak světovou rezervní měnou. Čínský prezident Chu Ťin-tchao k tomu řekl: „Bude tomu předcházet dlouhý proces, než se jüan stane světovou rezervní měnou.“ Zároveň uvedl, že čínská měna hraje významnou roli v rámci celosvětového ekonomického vývoje, a proto by jí měla náležet větší role.
S tím v jisté míře souhlasí i hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš. „Při podílu jüanu na světovém obchodu by bylo logické, kdyby se zvýšil i jeho podíl v rámci světových finančních rezerv. Hlavní brzdou tohoto procesu však je, že Čína nemá uvolněné kapitálové toky. Zkrátka Čína nenechá obchod s jüanem na volném trhu.“
vlk
