Čistě teoreticky máme dnes všichni nárok na stejnou zdravotní péči. Skutečnost je však radikálně jiná. Ocitne-li se třeba na ortopedické klinice anonymní sedmdesátiletý důchodce a stejně stará tchyně ředitele nemocnice, mají stejnou péči při totožné diagnóze? Nikoli, třeba při zákroku na paní tchyni použijí lékaři techniku, kterou aplikují jen na pacienty do čtyřiceti let – je dražší, avšak má perspektivu vydržet déle. Anonymní důchodce má dneska pech, pokud ovšem nechce uplácet, což je nelegální a navíc mu úplatek nic nezaručuje. Standardy, které chce zavést současná koalice, by paní tchyni i neznámého důchodce zrovnoprávnily.
Tato koncepce se nelíbí odborům, které myšlenku zdravotních standardů nepodporují: „Odmítli jsme zásadním způsobem reformu zdravotnictví,“ prohlásil Jaroslav Zavadil, šéf ČMKOS. Představitelka zdravotnických odborů paní Žitníková tvrdí, že reforma by vytvořila dvě kategorie pacientů, jedni si budou moci připlatit za kvalitní péči a druzí prý budou léčeni jen nejméně náročným způsobem. Že už dnes existuje mnoho pacientů, kteří si připadají jako lidé pro zdravotníky podřadní, odborářce nevadí.
Odborářské stanovisko předpokládá, že standardy budou velmi nízké a fixní. Ani jedno není záměrem vlády. Navíc zkušenosti s dvaceti lety transformace dokládají, že i ta nejpravicovější vláda se chovala velice sociálně, a lze čekat, že standardy by z nikoho neudělaly mrzáka jen proto, že nemá na lepší léčbu. Mimochodem pro vyšší spoluúčast pacientů horují momentálně odcházející doktoři z LOK, odboráři by si tedy mohli sladit názory. Absence standardů ve zdravotnictví mimo jiné konzervuje téměř poddanské postavení pacientů. Že by to odborářům vyhovovalo?
