Divadlo v mrazničce Branické, tzv. Společenské ledárny vznikly v letech 1909–1911 podle návrhu architekta Josefa Kovařoviče a až do 50. let sloužily pro získávání a uchovávání ledu z Vltavy, který se odtud po zbytek roku rozvážel do hospod a pivovarů. Hlavní hala je zkonstruována jako obří lednice, která pojme minimálně 200 000 m3 ledu. Rozsáhlý areál zahrnuje umělou lagunu, strojovnu, stáje, zařízení na výrobu umělého ledu, byty pro zřízence a ohřívárnu pro ledaře, v něž se po zamrznutí Vltavy na zimu proměňovali voraři. Od ukončení provozu objekt chátrá, sloužil dokonce i jako sklad brambor.
Připravovaná inscenace Deus ex machina je autorským projektem – skupina tvůrců pracovala v ledárnách během jednoho roku: zabývala se pohybovými improvizacemi, světelnými a zvukovými experimenty. Výsledný scénický tvar vychází z reality bývalé továrny a je jakousi pocitovou reakcí na ni. Jednoduchý příběh je inspirován představami, jež souvisejí s dojmy příchozího, který tento zdevastovaný prostor poznává.
Použitá hudba (Snowlion) má blízko k noisu nebo ambientu, pracuje se zvuky, které se v obří lednici samovolně ozývají nebo které je v ní možné vytvořit za přispění desítek odložených předmětů. Ty se totiž v objektu navzdory jeho významu a památkové ochraně stále množí. Deus ex machina začíná ve 20 hodin a vzniká v režii studentky DAMU Zuzany Malé, autorem světelného designu je Jakub Štěpán.
