Téměř vyhraný zápas a pak rychlá smrt. Proč fotbalisté, proškolení slovutnými zahraničními ligami, odpadli? Proč starý pán znovu zapomněl na Svěrkoše? Měl z toho snad něco? Tak jsme to s přáteli probírali. A byli jsme rozčilení.
Snad abychom se uvolnili ze zloby, vzpomněli jsme, jak se kdysi jezdilo na fotbal ve starých tramvajích s plošinami bez dveří. S tím byly spojené i neoficiální disciplíny - třeba naskakování a vyskakování za jízdy.
Nejlepší to bylo při nájezdu na konečnou smyčku v Podbabě u tehdejšího pražského „mrakodrapu“, hotelu Internacionál. Tam číhal esenbák Říha, známý také z filmu Šakalí léta. Nebyl ale tak štíhlý a oduševnělý jako herec Josef Abrhám. Naopak - byl tlustý, hlavu měl jak obří kedluben a byl také tak chytrý. My jsme věděli, že tam číhá, a dělalo nám radost, když se vyřítil. Smáli jsme se a prchali před ním, a on hulákal: Já vás poznal, darebáci! Jen se muselo skákat po směru jízdy.
Další tramvajový sport, to byla lehká průprava k horolezectví. Tak zvaný „clifhanger“. Odehrávalo se to při jízdě na fotbal či při noční jízdě z plesů. Hrozny lidí visely u každého vstupu, šťastnější se drželi štanglí, ostatní těch šťastnějších. Kámen úrazu číhal na Kulaťáku v Dejvicích, kde byl u refýže sloupek s jakousi značkou pro tramvajáky. Když byly hrozny u vstupů do tramvaje přebujelé, sloupek je elegantně seříznul. Popadaní si stoupli na refýž a čekali na další tramvaj, nebo došli pěšky... Bylo to zábavné, leč už je to historie. Stejně jako vyřazení českého týmu na Euru 2008.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
