* LN Jak vlastně vznikla idea státního „hyperúřadu“, který by měl na starosti vyplácení všech dávek v nouzi?
Je to naopak. Ta myšlenka v zásadě nikdy nezanikla. Jde o vztah státu a samosprávy. Je prokazatelné, že už od roku 1848 byla zcela jednoznačně oddělena jejich působnost. K prolnutí došlo až za komunismu a je s tím špatná zkušenost. Je třeba se vrátit zase k oddělení.
* LN Proč?
Orgány samosprávy a starostové často nemístně zasahují do oblastí, které by měly být doménou státu. Například se s argumentem, že potřebují řešit dluhy na nájemném, snaží zabránit tomu, aby dávky dlužníků dostával takzvaný zvláštní příjemce. Je to falešná argumentace, protože dlužné nájemné by v případě ustanovení zvláštního příjemce platil stát. Obce ale z politických důvodů chtějí získat nástroj, jak tlačit dlužníky k opuštění bytu, a zbavit se „potížistů“. A obecně řečeno: proč by obec měla mít třeba o svých nájemnících citlivé informace?
* LN A proč by je mít neměla?
Evropská unie chápe v jistém ohledu obec jako soukromého podnikatele, který pronajímá byty. Musí tento pronajímatel vědět, že nájemce má problémy? Musí vědět, že mu na krytí nájmu přispívá stát?
* LN Co by znamenal vznik „hyperúřadu“ pro chod státní správy? Co všechno by si vyžádal?
Pro představu: když ještě existovaly okresní úřady, představovali pracovníci jejich sociálních referátů až 60 % celkového personálu. Na sociálních odborech všech městských respektive obecních úřadů nyní pracují dohromady zhruba jen dvě až tři tisícovky lidí. Ten rozdíl je zřejmý. Spíš než na náklady je ale třeba ptát se na přínos: sociální ochrana, kterou nebudou poskytovat města a obce, nýbrž stát, bude znamenat garanci, že všem občanům bez rozdílu se dostane za stejných podmínek jednotné pomoci. To ovšem neznamená, že by spolu plánované státní sociální úřady a obce neměly komunikovat. Naopak!
* LN Jakou roli by při vyplácení dávek mělo hrát trvalé bydliště?
To je skutečně neobyčejně zajímavé téma, jak rozlišit co do práv i povinností občana obce od člověka, který v obci jen toho času bydlí. Je třeba si uvědomit, že obec je komunitou lidí, v níž jsou všichni její členové spolumajiteli společného majetku. Logicky by proto mohli mít na obec zvláštní nároky a také vůči ní zvláštní povinnosti. V slovenském právu je například občan povinen podle potřeby pro obec pracovat. U nás zase kdysi existovalo takzvané domovské právo, které chránilo obce před nároky lidí, kteří se v nich sice narodili, ale celý život pak strávili jinde... Diskuse o tomto zajímavém tématu může mít ovšem dva zásadní a odlišné závěry. Buď se skutečně rozhodneme fixovat občana k obci – a to i v otázce pomoci v nouzi, anebo zcela a zásadně omezíme roli samosprávy pouze na místní záležitosti a rozšíříme působnost správy státní. A já jsem přesvědčen, že v moderní době má budoucnost právě to druhé řešení. Pak by při vyplácení dávek trvalé bydliště nemělo hrát žádnou zvláštní roli.
