Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

„Starý desky“ má cenu poslouchat

Česko

(PSEUDO)HRDINOVÉ Když jsem ty písničky poslouchal, říkal jsem si, kdo to zpívá? To přece nejsem já – svěřil se nedávno Pavel Bobek nad svou novou, ale vlastně starou nadílkou písniček, které kdysi zpíval v Semaforu. Vyšly teď na dvojalbu pod názvem jedné z nich – Když na ta léta vzpomínám – a dokládají Bobkův záběr z let 1964 až 1989. Nebyl disident, netrpěl zákazy činnosti, jen zpíval anglicky v době, kdy se to ještě moc nesmělo, prosazoval americkou hudbu a posluchačům dával aspoň jakési povědomí o tom, co by mohli poslouchat, kdyby tyhle písně, desky, interpreti měli v originálním podání v tehdejším Československu šanci. Vydání současné je vlastně libůstka: stojí za to si ty pocity připomenout, a generacím, jež od těch časů vyrostly, možná vysvětlit, proč jsme z něj kdysi bývali „odvázaní“. Nezaručuji ale, že to pochopí.

S reedicí 2CD Vladimír Merta Live / Malostranská beseda 1988, kterou v edici Olivovníky vydává Galén, se to má jinak. Skoro by se mělo říct, že osvícený vydavatel plní povinnost jiných současných – hudebních – firem. Původně Mertovi vydal Panton dvojici LP v roce 1989, použil živé nahrávky dvou červnových koncertů z roku 1988, a uvedl tak konečně po dlouhém čase oficiálně zpěváka, který od konce šedesátých let musel tvrdě bojovat o každé vystoupení a zažil šikanování všeho druhu včetně absolutních zákazů. Po více než dvacetileté prodlevě je načase potvrdit si, co víme už léta, ale málo to říkáme dál: „V Mertových verších leží vedle sebe skromnost i velká gesta, inteligence i prostota, něha vedle siláctví, naivita sousedí s rafinovaností, dospělost s dětskou schopností vidět poprvé...,“ napsal roku 1989 Ladislav Kantor. Jestli to platí i v roce 2010, můžeme snadno ověřit – třeba v Malostranské besedě 18. října.

O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN

Autor: